Největší škola timemanagementu nastane v okamžiku, kdy se člověk stane rodičem. Jeho "volný" čas se ze začátku počítá na minuty a to je zvlášť při prvním dítěti takový šok, že člověk nemá jinou šanci, než okamžitě přestat prokrastinovat a zásadně odbourat všechno, co je středně až málo důležité. Doporučovala bych všem managerským školám zařadit pár hodin rodičovské praxe. Myslím, že i můj pracovní život se po skončení opečovávacího období dost zefektivní. Když nechceme, aby miminko plakalo, čas je jen na to absolutně nejdůležitější. Kupodivu člověk za chvíli zjistí, že toho dělá mnohem víc, než kdy před tím, protože prokrastinací se zabije tolik času, že na důležité věci pak už nezbyde nic. Konečně jsem objevila kouzlo efektivity: tkví ve starém známém pořekadlu - člověk zjistí, co má, až když to ztratí. A to platí i o času - když jsem ho ztratila, začala jsem automaticky řadit priority a současně mě popohánělo vědomí, že věci není "kam" odložit. Dřív bylo kam něco posunout vždycky a tak se nikdy nic pořádně nezačalo. Nic není černobílé:)
Když jsem začala psát tenhle blog, slíbila jsem si, že ho budu psát vždy jen tehdy, když nebude nic důležitějšího na práci, nebude to především na úkor vztahů a bude mě to bavit. Prostě, že se nenechám vlákat do pasti "povinnosti", která se tam někde vzadu hned vynořila - aby blog měl nějakou dynamiku, chce to pravidelně přispívat a to by byla povinnost navíc. Mám tak rozepsaných mnoho příspěvků, ale dokončím je, až když nebude nic důležitějšího a nemrzí mě to. Včera si například večer potřebovala promluvit kamarádka a já měla v plánu dokončit příspěvek o jedné skvělé knize... Příspěvek bude čekat dál. Věřím, že to pro mě má smysl i když budou sem tam delší proluky, jde mi hlavně o srovnání mých zacyklených myšlenkových toků a to může chvíli počkat.
Dovětek: v době, kdy jsem psala tento příspěvek (celkem asi pět minut) byla moje holčička podezřele potichu. Ticho vždycky znamená průšvih, a já opravdu nechápu, že jsem se to ještě nenaučila. Sundala si v postýlce plínku, pokakala se a spokojeně to rozmazala absolutně všude. Našla jsem ji, jak se nadšeně rochní ve svém díle. Takže prioritám zdar, blogu zvlášť.