pondělí 31. března 2014

Projekt vděčnosti - den 30.

Únava. Totální, odrovnávající, že sotva ťukám do klávesnice (a jdu hned spát a omlouvám se všem, kterým nejsem poslední dny schopná odepsat na email). Chtěla bych toho tolik udělat (a napsat), jenže to nejde. Ale je to jen kvůli tomu, že moje malá slečna dneska odpoledne odmítla spinkat, v noci se jako obvykle budí velmi často a dneska vstávala dříve než obvykle (ano, k tomu ještě připočítejme změnu času). Není to únava z nemoci, deprese nebo něčeho strašného, prostě jen z nabitého dne a za to jsem vděčná. Nevím proč, často si vzpomenu na jeden blogový příspěvek Ange vilain, která psala o mamince s holčičkou, které k ní přišly před štědrým dnem na vyšetření a diagnostikovala jim rakovinu. Vždycky si říkám, co asi všichni tihle lidi, co to teď musí řešit (a jsou ještě víc unavení než já), prožívají...

neděle 30. března 2014

Projekt vděčnosti - den 30

"Právě jste se úspěšně přihlásili do autoškoly" a "vaše přihláška do taneční školy flamenca byla přijata" - dvě dnešní hlášky mého pc, ze kterých šílím radostí (a taky trochu stresem, jak to zvládneme). Slibuje to ale nový příval energie - bez řidičáku si připadám jako beznohá a zdá se, že by se to konečně mohlo realizovat /i když nechápu, kdy se na to chci učit) a k flamencu se chci vrátit už strašně dlouho a odvahu přemluvit manžela na hlídání jsem našla až teď. Čili suma sumárum by mě do léta  kromě jarního počasí, prodlužujících se večerů a večeří na balkoně měly čekat také pravidelné dva odchody bez holčičky v jednom týdnu - věc zcela nevídaná:) Takže díky za to!

sobota 29. března 2014

Projekt vděčnosti - den 29.

V kuchyni vrčí myčka, byt je příjemně ztichlý, já pořádně unavená, ale vděčná za první oslavu narozenin naší holčičky, byl to krásný den. Připadá mi strašně roztomilé, že ač jsem to moc nečekala, holčička si oslavu užila možná nejvíc ze všech, všichni si jí všímali, měla dlouhé šatičky, které chodila ukazovat každému nově příchozímu a celkově ji ten šrumec prostě bavil. Za to se nedá neděkovat.

pátek 28. března 2014

Projekt vděčnosti - den 27 a 28.

Včera se mi opět podařilo usnout při uspávání, takže svůj dík za včerejšek jsem směřovala zcela nevirtuálně ke své dceři - prostě za to, že je. A dnes si nemůžu pomoct, ale jak chystáme oslavu jejích prvních narozenin, jsem z ní nějak moc unešená (taky se probírám všema fotkama od narození, aby měla svoje fotoalbum z prvního roku) a jsem prostě TAK vděčná, že ji mám. Já vím, opakuju se, ale když už znám tolik lidí, kteří nemůžou mít děti a vidím, jak je to těžké, tak nemůžu jinak. Byla jsem v trochu podobné situaci a někdy se mi nechce věřit, že už jsem na tom "druhém" břehu, že už můžu chystat oslavu prvních narozenin a řešit problémy typu, jaký dort. Prostě díky Bohu za to.

středa 26. března 2014

Manuál blogerek umění mít se dobře II. - Luxusní život Vanilky

Dnes tu pro vás mám první z řady dotazníků pro mé oblíbené blogerky, které nás nechají nahlédnout do svého světa a díky kterým se pokusím udělat manuál o umění mít se dobře.

Projekt vděčnosti - den 26 a revize "štěstí".

Dnes mi to nedá, a musím to vzít z jiného konce. Jedna z mých oblíbených blogerek - Luxusní život Vanilky - se zapojila do projektu 100 Happy days a včera to veřejně vzdala. Obdivuji ji za upřímnost a myslím, že uhodila hřebíček na hlavičku. Projekt 100 šťastných dnů mi právě připadá trochu jednostranný, ač je to možná jen moje interpretace a můžu se plést (a rozhodně proti němu obecně nic nemám). Jen se mi zdá, že život není černobílý (haha) a to téměř v žádném okamžiku, natož v celém dni či dokonce ve 100 dnech v kuse a zdá se mi, že jde spíš o to, být spokojený, což je trochu něco jiného než excitovaný stav štěstí. Pocit naprostého opravdového štěstí přichází jen vzácně (nebo u vás snad ne???) a tak trochu za odměnu, nedá se moc ovládat (natož fotit:). Zatímco umění být spokojený je pro mě schopnost sloučit všechny stránky života – právě i ty negativní, umět v nich najít dobré a ve výsledku být vděčný, že to tak je – a to se dá naučit nebo k tomu dozrát (i proto, abych se to učila jsem si tak trochu jako vzdor vymyslela projekt vděčnosti jako paralelu k tomuhle happy projektu, navíc být vděčný pro mě znamená jistý druh pokory – že si uvědomuju, že věci nejsou samozřejmost, i když jsou obyčejné a navíc se to vztahuje někam nahoru..).  Být šťastný je navíc podle mnoha moudrých lidí spíš vedlejší produkt plodné cesty životem, než že by to mělo být cílem samo o sobě...

Tak tedy díky dnes za poznání, že štěstí je jen muška zlatá a že o to opravdu nejde.

úterý 25. března 2014

Projekt vděčnosti - den 25.

Dnes máme za sebou důležitou návštěvu doktora a myslím, že nemusím nic víc rozebírat a dodávat, když řeknu, že jsem TAK vděčná za zdraví. A jdu padnout únavou do postele, to rodičovství je jedna velká jízda, ze které se nedá vystoupit:)

pondělí 24. března 2014

Projekt vděčnosti - den 24.

Dnes jsem vděčná za to, že jsem si dokázala uvědomit, že zcela zbytečně reaguju podrážděně v situaci, kdy jsem v tom nevinně a chci tou podrážděností vrátit zpět to, jak mi bylo "ublíženo" (jedná se samozřejmě o podružnosti, jak jinak). Já se ale nechci chovat podle pravidla "zub za zub" a jako dospělá chci umět snést ponížení a nevrátit ho zpět nekonstruktivně - a za toto uvědomění opravdu vděčná jsem.


neděle 23. března 2014

Projekt vděčnosti - den 23.

Dnes velký dík za to, že je můj muž takový, jaký je. Inteligentní, laskavý, vtipný, pozorný, zodpovědný, nepraktický, ale roztomilý... A hlavně, že je:)

Manuál blogerek - umět mít se dobře I.

Téma umět se mít dobře mi poslední dobou stále leží v hlavě. Není to téma o sobectví (i když někdy v určitých směrech může být). Je to téma o tom, jak dělat svět lepší tím, že začneme u sebe - když se umíme mít sami dobře, snadněji k tomu pomůžeme ostatním (nebo jim minimálně nekazíme život svojí nespokojeností). Kdo nemá rád sebe, musí sám sebe pořád řešit a nemůže mít moc prostor ani sílu mít rád ostatní. Zvlášť podstatné toto téma je, když máte rodinu a děti, které vše kolem sebe nasávají jako houby a potřebují z vás cítit pohodu. Prostě, že svět je dobré místo k žití. Předat dětem umění mít se dobře (ve smyslu mít se rád a mít proto právě ten prostor na lásku k ostatním) považuju za klíčové.
Někdo je přirozený talent a jde mu to samo, nikdy by nad tím takhle nepřemýšlel a článek jako je tento mu může připadat jako zcela zcestný. Všímám si ale, že v dnešní společnosti přibývá lidí, kteří si cestu k sobě (a tedy kromě jiného i k tomu, jak se mít rádi a jak se umět mít dobře) hledají celkem obtížně. A pro ty to může být zajímavé.
Inspirovala jsem se různými dotazníky, které vycházejí v tištěných médiích a časopisech, přihodila něco svého a sestavila jsem dotazník, který by mohl trochu odhalit, v čem tkví umění mít se dobře. Cílem budou moje oblíbené blogerky, protože blogerky obecně mají velký inspirační potenciál a zdá se, že v umění mít se dobře často vynikají.

sobota 22. března 2014

Projekt vděčnosti - den 22.

Dnes jsem vděčná za celé dvě hodiny, které jsem mohla věnovat sobě - nejdřív svému zevnějšku a pak i vnitřku. S maskou na vlasech a pleti jsem zalezla v 11 dopoledne do postele s časopisem. Je to divný pocit být v tuhle denní dobu v posteli, trochu mi to připomínalo, jako bych byla nemocná a věděla jsem, že přesně tohle potřebuju, abych nemocná nebyla... Někdy mám pocit, že jedu na doraz - chybí nám hlídací babičky, sestry, kamarádi... Všichni jsou buď daleko, v práci nebo zrovna dopisují diplomku, případně mají svých dětí až po krk:). Tohle nemá být negativní okénko, jen si říkám, že je potřeba občas přiznat i druhou stranu mince, život přece jen není černobílý...

pátek 21. března 2014

Projekt vděčnosti - den 21.

První narozeniny naší holčičky se blíží a tak s vděčností a radostí z takových "starostí" plánuju oslavu. Dnes jsem na webu zabrouzdala na téma narozeninový dort a tak se můžete pobavit se mnou, jak k tomu každý přistupuje po svém - je to celkem zajímavá sonda do naší společnosti. Každopádně favoritní oslava proběhla podle mě u Syroovky - potěšte se taky.

čtvrtek 20. března 2014

Projekt vděčnosti - den 20.

Nejhezčí chvíle dne jsou pro nás večer, těsně před spaním, kdy se naše skoro roční holčička po koupání ještě bez pyžamka válí radostně v peřinách, padá do nich ze stoje po zádech a strašně se u toho směje. Díky za ně, nebude to věčně!

středa 19. března 2014

Projekt vděčnosti - den 19.

Dnes jsem strašně vděčná za celé dvě hodiny s mojí dlouholetou úžasnou kamarádkou, profesionální tanečnicí každým coulem, se kterou se zvládneme vidět jednou za půl roku, za to se vždycky přesvědčíme, že jsme si pořád stejně blízko a probereme všechno, strašně konstruktvině samozřejmě. Obě se nabijeme úžasnou náladou a baví nás to spolu a vůbec. A taky díky dědovi za to, že vzal holčičku na hodinu ven a věnoval nám tak s kamarádkou úplný chill out (s domácím perníkem a pro mě novým chai od pickwicku - konečně skvělý chai, který není černý, což kvůli kojení moc nemůžu!).

úterý 18. března 2014

Projekt vděčnosti - den 17 a 18.

Včera jsem usnula při uspávání holčičky, takže své včerejší díky zveřejňuju až dnes - a to především za
dědečka, který přišel vyvenčit vnučku a já měla celou hodinu pro sebe.
Dnes jsem vděčná za to, že žiju ve svobodné zemi a že jsem zatím nemusela zažít to, co se odehrává dnes na Ukrajině. Strašně to s nimi prožívám, hrůza našich rodičů z "Jdi domů Ivane" je tak vrtkavá a tak moc se nás týká i právě skrz Ukrajinu!

neděle 16. března 2014

Projekt vděčnosti - den 16.

Dnes jsem moc vděčná za něco, co se v mých projevech díků bude asi často opakovat. Nicméně se s tím nedá nic dělat, protože je to něco, co jsem nikdy před tím nezažila a nedá se to vyvětlit nikomu, kdo to sám nezažil. Jde o dětský smích. Když se moje holčička směje, většinou kvůli zcela nepředvídatelným, neovladatelným a samozřejmě naprosto absurdním věcem:), mám pocit absolutního štěstí. Jasně, jsem do ní blázen, považuju ji za nejroztomilejší na světě a všechny tyhle věci. Snažím se tím nadšením své okolí moc neničit:), vám to ale tajit nebudu, je to totiž pocit naplněného života. Pamatuju si, jak jsem si jí poprvé vezla v kočárku a říkala si, že to je nejvíc, co jsem mohla od života dostat. Vždycky, když se rozesměje (dobře, skoro vždycky), si vzpomenu, jak jsme se na ní načekali a jak vypadaly nejčernější scénáře, že jí nebudeme mít nikdy. A teď je všechno jinak, zdánlivě "normální" a při tom tak vzácné...

sobota 15. března 2014

Projekt vděčnosti - den 15.

Dnes díky za krásnou sobotu, za skvělý oběd, dobře naladěnou holčičku, poslední závan zimy před definitivním nástupem jara, kdy jsme si ještě mohli zapálit krb a mít takové to zimní útulno v bytě, které se v sluncem prozářeném nikdy nedá vytvořit a táhne vás to už jen ven.

Mandlové mléko za 12 korun litr

Ještě to o mě asi nevíte, ale jsem maniak na jídlo. Chvílema na zdravé, chvílema na dobré, chvílema se to snažím propojovat. Snad najdu někdy čas sepsat výsledek svých pátrání po tom, co je vlastně zdravé a jak jsem našla svou střední cestu mezi makrobiotikou a českou selskou kuchyní. Teoreticky to mám, myslím, celkem zvládnuté. Praxe pokulhává, zvláště když se v mém dosahu obejví čokoláda.
Ale to mě neodradí snít pořád dál, že budu jíst a vařit zdravě a skvěle a zkouším to znova  a znova.


pátek 14. března 2014

Projekt vděčnosti - den 14.

Dnes jsem prostě vděčná za to, že je pátek. Miluju pátky, slibují slastné víkendové volno (a manžela doma) a to je prostě nejvíc:)

čtvrtek 13. března 2014

Projekt vděčnosti - den 13.

Dnes díky za to, že můj nejoblíbenější Tomáš Halík dostal jako první Čech Templetonovu cenu a zařadil se tak do společnosti spolunositelů této ceny - například matky Terezy, dalajlamy či Charlese Taylora a bratra Rogera Schutze. Jsem spolu s ním v euforii, jeho myšlenky se rozběhnou do světa mnohem snáze, mimochodem, dnes mu vychází i nová kniha. Vyššího ocenění už snad ani nemohl dosáhnout, je to taková nobelova cena za náboženství, která dost zásadně "legitimuje" myšlenky jejího nositele po celém světě a mimo jiné pomůže i proti mnoha škarohlídům. Je to čest pro Českou republiku a těším se, kam se rozhodne investovat vyhrané peníze, bude to určitě velkolepé - za skoro 40 miliónů už se dá něco pořádného udělat!

středa 12. března 2014

Projekt vděčnosti - den 12.

Dnes jsem strašně vděčná za další povedený pracovní projekt, nabíjí mě to energií a nadšením a pomáhá to (snad) dalším maminkám. Jsem ráda, že můžu být u toho.

úterý 11. března 2014

Projekt vděčnosti - den 11.

Dnes díky (jako nevyřčeně každý den) za to, že máme tak krásnou a zdravou holčičku. Na dnešní procházce předvedla jednu z nejroztomilejších etud za poslední dobu - na hřišti se připojila ke klukům, kteří hráli fotbal a běhala s nimi za míčem. Sice se jim u toho hrozně pletla, ale byli milí a nechali jí i kopnout. Roztomilost sama...

pondělí 10. března 2014

Projekt vděčnosti - den 10 a kadeřnická historka.

Dnes jsem opravdu vděčná, že jsem mohla jít ke kadeřníkovi a mám zase dobrý pocit z vlasů. Je to malichernost, ale pro mě v něčem podstatná a tak příjemná. Ale... :)

Kadeřnická historka

neděle 9. března 2014

Projekt vděčnosti - den 9.

Dnes bylo nádherně. Jsem vděčná za každý slunečný den, natož když je to neděle a můžeme být všichni spolu, dlouho vstávat, ještě déle obědvat a pak jít do centra do kostela a na procházku...

sobota 8. března 2014

Projekt vděčnosti - den 8.

Dnes jsem vděčná za povedený oběd s přáteli (díky Dito p.), za to, že je máme, i za to, že díky tomu jdeme spát v krásně uklizeném bytě a máme tím pádem před sebou celou neděli bez práce (kromě jiného samozřejmě).

pátek 7. března 2014

Únor ex post aneb čím jsem žila minulý měsíc

Blogosféra se hemží tipy za uplynulý měsíc a tak jsem se rozhodla přidat se také, rubriku nazývám EX POST a uvidíme, jak se osvědčí. Tipů a poznámek k dění podle mě není nikdy dost. A přidávám se později než většina právě proto, že všichni jsou strašně přesní, publikují články tohoto typu na přelomu měsíce a pak celý měsíc není v tomto směru co číst:) (Nebo mě to napadlo prostě příliš pozdě, vyberte si:)

Projekt vděčnosti - den 7.

Dnes jsem vděčná, že jsme s holčičkou zvládly hezky návštěvu u tchyně, jak jsem si předsevzala (ano, zvládnout takovou návštěvu není bohužel v našem případě jen tak:), dovezly jsme jí mrkvový dort upečený podle Herbáře, který jsem dostala včera a který si teď v malé pauze mezi kojením a studiem očkování (ano, nejsem přírodovědec, ale jen nebohý rodič laik, který místo zaslouženého odpočinku musí řešit po večerech stimulaci B buněk a aktivitu Th2 složek imunitního systému a podobné libosti) se zbytkem toho dortu prohlížím.

čtvrtek 6. března 2014

Projekt vděčnosti - den 6.

Dnes jsem vděčná za to, že jsem celý den prostě zvládla - byl extrémně náročný, takže si dám mrkvový dort a jdu rovnou spát... Světlý bod dne byl dárek od muže - Herbář, na který jsem se už dlouho těšila. A v Albertu, kam se chystám zítra, mají neskutečnou slevu na jejich Dito-pecháčkovskou kuchařku (ne, že mi ji během zítřka vykoupíte:).

středa 5. března 2014

Projekt vděčnosti - den 5.

Dlouhý hovor s dobrou kamarádkou a mistrovství České republiky ve standartních tancích v televizi - před pár lety jsem tančila s nima - to je nostalgie...

úterý 4. března 2014

Projekt vděčnosti - den 4.

Dnes jsem si užila celé dopoledne s velmi dobře naladěnou holčičkou, které se zřejmě po zhruba týdenním nonstop ječení, v něčem ulevilo (tyhle záhady zuby/růst/kdovíco zůstanou nám nebohým rodičům navždy skryty) a bylo to TAK hezký! Každý její úsměv, obejmutí a škádlení jsou tak krásné! Jen škoda, že se to odpoledne zase vrátilo k oblíbenému jekotu posledních dnů:)

pondělí 3. března 2014

Projekt vděčnosti - den 3.

Douklidila jsem konečně CELOU kuchyň - a to tak, že do posledního šuplíku. Chodím se teď nadšeně těšit pohledem do skříněk, ano, jak malicherné, ale jak uklidňující!! Kdo nezkusil, nepochopí:)

Projekt vděčnosti - den 2.

Manžel se v pořádku vrátil z týdenní konference v Římě a přivezl spoustu italských delikates z tamního trhu. Díky i sama sobě, že jsem ten týden s malou přežila:)!

Projekt vděčnosti - den 1.

V mém buzerlístku na březen jsem se odhodlala k zapisování každodenních věcí, za které jsem vděčná.
Zkusím tedy tady na blogu místo fotky zapsat jednou větou denně to, za co děkuju.

Den 1:
Máma mi pomohla s dcerkou a já se raduju a děkuju, že se náš vztah strašně prohloubil s příchodem toho malého tvorečka, máma mě zahrnuje péčí, která mi od ní někdy dřív možná chyběla a tak si to teď vynahrazuju a doufám, že jednou takhle budu moct pomoct a být na blízku své holčičce taky.

Buzerlístek březen

Březen pro mě minulý rok znamenal největší změnu v životě v podobě narození naší malé holčičky. Život se změnil navždy. Letos v březnu zkusím alespoň tyhle malé změny, v únoru se mi moc nedařilo...

1. Moje tělo: upravené vlasy. Ano, opět. Čím unavenější jsem, tím náročnější je přestat s letitým zlozvykem. A tak na sebe musím být o to mírnější a dát si další šanci. O tom to přece je. Snad se mi to do konce roku povede:) Budiž mi také omluvou, že v kadeřnictví byla objednací lhůta pět týdnů, než jsme našli vhodnou kombinaci jejich a manželova plánu... A jelikož je březen letos i měsícem půstu a přípravy na Velikonoce zaměřím se i na zdravější jídleníček nás všech.

2. Moje psychika a duchovno: ano, i zde se bude opakovat únorový záměr. Stihla jsem totiž vždycky dřív usnout, než si promyslet a uvědomit dobré věcí, které se staly a pocit vděčnosti za ně. Pomáhá to pocitu spokojenosti, inspirace kromě jiného zde.
V jedné studii o vděčnosti, vedené Robertem A. Emmonsem Ph.D. na University of California v Davisu a jeho kolegou Mikem McCulloughem na University v Miami, náhodně rozdělení účastníci dostali následující úkol. Každý týden si měli vést krátký deník. Jedna skupina měla stručně popsat pět věcí, za které byli vděční v minulém týdnu, druhá skupina měla zapisovat pět jakýchkoli potíží z předchozího týdne a třetí, neutrální, skupina měla zapisovat seznam pěti významných událostí, ale nebylo jim řečeno, zda se zaměřit na pozitivní nebo negativní. O deset týdnů později účastníci v první skupině "vděčnosti" se cítili lépe a své životy hodnotili o 25 procent šťastnější, než příslušníci "negativní" skupiny. Vyskytovalo se u nich i méně zdravotních problémů.
Co víc, pocit a vědomí vděčnosti velmi úzce souvisí s duchovním životem  a s tím, komu děkovat...

3. Moje vztahy: pokusím se rozhýbat vztahy s tchýní. Alespoň jedna návštěva týdně s vnučkou a koláčem by tomu mohla pro začátek pomoct.

4. Moje domácnost: patnáct minut debordelizace denně. Sice jsem s projektem debordelizace začala už v adventu, je ale pořád co dotáhnout, takže se o to zase pokusím. Čím víc je člověk doma, tím víc to tam potřebuje mít uspořádané, aby se tam nezbláznil...