úterý 29. dubna 2014

TAG v peřinách

Petra z My home style mě tagovala s touhle záležitostí. Je to teda hodně vtipné, protože jsem si myslela, že mě se tohle určitě netýká:) A právě proto, že už se na tohle téma zřejmě vyskytuje v blogosféře leccos, pojala jsem to po svém, případné rozšiřující dotazy ráda zodpovím:)) a Petře se omlouvám, že se asi nedočká podrobnějšího manuálu, mám dneska náladu, vypila jsem totiž půl deci vína (haha).

Čili:

čtvrtek 24. dubna 2014

Projekt vděčnosti - ukončení.

Milí čtenáři, možná jste si všimli, že jsem přestala zveřejňovat každodenní zápisky v rámci projektu vděčnosti. Rozbil se nám totiž internet. Jenže pak jsme měli s mým mužem náš (plusmínus) pravidelný měsíční sedánek, který jsme okopírovali od jednoho brněnského psychologa s jeho manželkou - tkví to v tom, že se sedneme a řekneme tomu druhému jednu nebo dvě věci, které nám vadí a ten druhý na to nesmí nic říct. A pak máme měsíc na to s tím něco dělat. A pak znova a znova  znova:) No a mě můj drahý muž vytkl, že poslední dobou sedím víc u počítače, než jsem s ním. A to mi teda připadá jako naprosto nesmyslné - opravdu nechci sedět víc u počítače, než žít reálný život a poslední dobou mi to asi trochu uteklo (a velmi mě k tomu sváděla "povinnost" zveřejnit denně jeden příspěvek k projektu vděčnosti - protože to znamená zapnout pc, rozkliknout blogger - a asi víte sami, že se těžko ignoruje vše, co tam vidíte...). Takže jsem si řekla dost - splnilo to svou roli v tom, že jsem si vytvořila návyk to dělat, ale dál budu počítač používat omezeně a projekt vděčnosti si budu vést na papír, stejně často mám na mysli věci, které mi připadá "nudné" pořád dokola zveřejňovat ač pro mě mají velkou hodnotu (všechny ty úsměvy mojí dcery a tak, znáte to:).

pátek 18. dubna 2014

Manuál pro Velikonoce

Další z řady mých soukromých manuálů, tentokrát na téma, jak zvládnout Velikonoce a vytěžit z nich maximum:) Jde o to, že pro mě jako pro katolíka jsou Velikonoce nejdůležitějšími svátky v roce. Ještě víc, než Vánoce a proto také potřebují důkladnou přípravu. Na rozdíl od Vánoc jsou velmi nekonzumní, což je skvělé a umožňuje to věnovat se opravdu jen tomu, co je důležité, na druhou stranu se Velikonoce neobejdou bez mnoha lidových zvyků a příprav jídla a velké rodinné sešlosti - je to přece jen oslava nejcennějších "věcí", které v životě máme, tak to chce pořádnou oslavu. Ta je ale samozřejmě až na konci, předchází tomu spousta kroků - duchovní i tělesný půst a očista, který začíná 40 dní před samotnými Velikonocemi. A protože naše malá slečna bude čím dál více chápat tradice a bude potřebovat specificky dětský způsob a nápomocné lidové tradice, aby to všechno "pochopila" - a protože se mi pravidelně stává, že na spoustu věcí zapomínám a pak už se nedají stihnout, rozhodla jsem se to nasázet všechno do manuálu, který si pak každý rok už jen otevřu a přepíšu úkoly do diáře:)

středa 16. dubna 2014

Manuál blogerek IV - umění mít se dobře a Madame Coquette

Další ze série inspirativních telegrafických "rozhovorů", který by vám mohl přinést pár tipů, jak někdo jiný přistupuje k různým událostem ve svém životě a potažmo, jak to dělá, aby se uměl mít dobře. Tentokrát je mojí inspirací Madame Cocquette, jejíž blog mám moc ráda, protože má podobně starou holčičku, kterou zahrnuje množstvím vlastnoručně vyrobených věcí od hraček po věci denní potřeby. A že je její šikovnost do nebe volající!!! Navíc vždycky najde v nepřehledném světě dětských výrobků něco, na co bych já sama nikdy nedoklikala (ať už jde o hračky, návody nebo prostě tipy na cokoliv). V jejím dotazníku mě "překvapil" hlavně její postoj k dceři - její opečovávání totiž nepovažuje za práci v pravém slova smyslu a tak by to asi mělo být v ideálním případě. Není divu, že její nejoblíbenější film je Amelie z Montmartru - je jí totiž až neskutečně podobná (a ve své blogové fantazii si představuju, že je taková i ve skutečnosti:) Její návod na spokojenost zahrnuje mimo jiné věřit sám sobě a najít sílu plnit si své sny - no není to celá Amélie?
Na jejím blogu jsou nádherné fotky, spokojená rodina, která mi dodává energii a samozřejmě ty - už podle mě v blogosféře slavné - návody na všechno možné, k tomu všemu sem tam článek o mama-mimi problematice, např. tipy na knihy, nákupy nebo vše o dětských botičkách - nebotičkách. A kdyby nic jiného, tak fotky z prvních narozenin její dcery prostě vidět musíte. Zaručené antidepresivum pro všechny rodiče:)

BLOG: www.madamecoquette.cz
PROČ BLOGUJU: je to forma seberealizace
PŘIBLIŽNÝ VĚK: 28
NA KOLIK LET SE PSYCHICKY CÍTÍM: jak kdy J ale určitě spíš na míň, než na víc.
POČET DĚTÍ: 1
STÁŘÍ DĚTÍ: 1 rok
CO NEJČASTĚJI ODPOVÍDÁM NA DOTAZ, JAK SE MÁM: skvěle
ZÁKLAD DOBRÉHO BYDLA JE: milující rodina
NUTNOST PRO SPOKOJENOU DOMÁCNOST: smích
JAK SE JEDNÍM SLOVEM CÍTÍM JAKO MATKA: úžasně
TIP PRO SPOKOJENÉ MATEŘSTVÍ: Nečíst “návody na děti” a důvěřovat instinktu a mateřskému citu. A za všech okolností si umět udělat čas sama na sebe.
JAK SE JEDNÍM SLOVEM CÍTÍM JAKO MANŽELKA/PARTNERKA: svá J
TIP PRO SPOKOJENÉ PARTNERSTVÍ: smích, přátelství a udržování vzájemné přitažlivosti J
VÍRA ANO - NE, JAKÁ: ne
JAK ČASTO SE MI VÍRA PROLÍNÁ DO BĚŽNÉHO DNE: -
V ČEM MI VÍRA POMÁHÁ: -
V ČEM MI VÍRA KOMPLIKUJE ŽIVOT: -
KOLIK VĚCÍ V MÉM ŽIVOTĚ VÍRA OVLIVŇUJE: -
ŽIVOT S NE/VÍROU JE PODLE MĚ SNAZŠÍ/SLOŽITĚJŠÍ: Myslím, že se to nedá generalizovat. Každý člověk je individualita, každému usnadňuje život něco jiného.
JAKÁ BYLA SVATBA JEDNÍM SLOVEM : žádná J Žijeme tzv. “na hromádce”, svatba pro nás není vyloženě důležité téma. Ale časem ji plánujeme J
JAKÝ BYL POROD JEDNÍM SLOVEM: zkouším najít jedno slovo, ale nejde to… Byl divný. Protože byl velmi těžký a stresující, ale každý porod, ať je jakýkoli, je svým způsobem krásný, protože vám přinese smysl života.
KONÍČEK: fotografování, blogování, šití a jiné ruční práce
JAK ČASTO SE MU VĚNUJU TÝDNĚ (PŘIZNEJTE BARVU) : každý den. Většina mých koníčků je krásně slučitelná s mateřstvím (blogování), či dokonce velmi užitečná (focení), šiji či tvořím o víkendech, po večerech – podle nálady. Teď momentálně chodím 1x týdně večer na kurz moderní výšivky.
PRÁCE: dekoratérka, spolumajitelka eshopu, výtvarnice, “tvořitelka” J
VYSNĚNÁ PRÁCE: to, co dělám J Moje vysněná práce je taková, která mě baví a naplňuje, ale zároveň se časově dá přizpůsobit dětem (nejen teď, ale i až jich bude víc a budou starší).
KOLIK MÁM DOMA KNIH: dohromady máme doma odhadem 400 knih – z toho “mých” je tak 30
KOLIK Z NICH JSEM PŘEČETLA: z těch svých 30 myslím všechny. Z toho zbytku žádnou.
OBLÍBENÝ SPISOVATEL: Paolo Coelho
NEJOBLÍBENĚJŠÍ KNIHA: Veronika se rozhodla zemřít
NEJOBLÍBENĚJŠÍ FILM: Amélie z Montmartru
OBLÍBENÝ REŽISÉR: nemám konkrétního oblíbeného
OBLÍBENÁ HUDBA: jazz, jazz-rock. Ale z hudby toho mám ráda opravdu spoustu, hudbu miluju a neumím si bez ní představit život.
OBLÍBENÁ GALERIE: nemám oblíbenou, vybírám si dle konkrétní výstavy
OBLÍBENÝ UMĚLEC: asi František Drtikol
SPORT: dvojku z tělocviku jsem na vysvědčení měla poprvé ve 3. tříde. Takže ne, nesportuju J Ale dřív jsem celkem obstojně jezdila na koních.
JÍDLO: miluju jídlo a hrozně ráda vařim!!! Nejradši mám italskou a českou kuchyni a různé druhy sýrů. 
PITÍ: čaj, jahodový džus, Rulandské šedé J
RELAX: horká vana s vonným olejem, sluníčko, smích, povídání, posedávání u našich na zahradě, procházky s dítětem
DIVADLO: hry mojí sestry – alternativní divadelní režisérky
RESTAURACE: jééé, těch je… Jedna za všechny – Italské Ambiente a jejich “all you can eat”
OBCHOD: fler.cz, bazary s nábytkem, obchody s látkami, galanterie a papírnictví, hračkářství a spoustu dalších. Ráda nakupuju J
WEB: různé oblíbené blogy
KOSMETIKA: La Roche - Posay
CO ZNAMENÁ MÓDA: strašně moc… Ale hlavně je to zábava a forma sebevyjádření.
OBLÍBENÉ OBLEČENÍ: šaty ala 50’s
U MĚ DOMA PŘEVLÁDÁ POŘÁDEK NEBO CHAOS: chaos :-D
A VE SKŘÍNI: tam to docela jde… :-D
CO PRO MĚ ZNAMENÁ ORGANIZACE ČASU: vůbec nic, protože svůj čas moc neorganizuju a moc neplánuju. Ono to totiž ani s malým dítětem nejde :-D Ale v tom je to právě fajn – žijeme okamžikem a “organizujeme” podle nálady.
MŮJ DĚTSKÝ VZOR: vůbec si nevzpomínám, že bych nějaký měla…
MŮJ SOUČASNÝ VZOR: asi ani teď žádný nemám.
KOLIK MÁM OPRAVDU DOBRÝCH PŘÁTEL: 4
JAK ČASTO JE VIDÍM: jak jen to jde
JAK ČASTO MÁM POCIT, ŽE JE ZANEDBÁVÁM: nikdy. První je můj přítel, vidíme se denně. Druhá je moje kamarádka, která žije na druhém konci republiky. Sice se vidíme málo, ale píšeme nebo si voláme skoro každý den. Třetí je moje sestra, žije ve Francii, ale voláme si tak často, jak můžeme. Čtvrtá je moje máma.
KOLIKRÁT JSEM ZA POSLEDNÍ MĚSÍC BREČELA SMÍCHY: to nevim, já se totiž rozesměju strašně snadno. Je to takový dar. Někdy jenom pomyslím na něco srandovního a rozesměju sama sebe až do breku, vypadám u toho jako blázen. Takže tak aspoň jednou týdně. V 9. měsíci těhotenství mi dokonce záchvat smíchu spustil porod.
KOLIKRÁT JSEM MĚLA VÁŽNÝ ŽIVOTNÍ PROBLÉM: opravdu velmi vážný jednou nebo dvakrát.
KOLIK HODIN DENNĚ PRACUJU: nevím, co mám všechno považovat za práci… Mateřství pro mě není vyloženě práce. Takže když budu počítat úklid, vaření, nákupy… Tak tak hodinku až dvě. Někdy víc, někdy ani jednu J
NA JAKÁ MÍSTA NEMŮŽU ZAPOMENOUT: Antverpy, vlnolamy v Marseilles, riviéra v Montreux a bar, kde jsme měli první rande s partnerem
CO JE PRO MĚ VZÁCNOST: mísa plná čerstvě natrhaných malin ze zahrady, kterou můžu sníst úplně sama!!! :-D
CO JE PRO MĚ NEZBYTNOST: smích, legrace a pevné rodinné pouto
JAKÁ JSEM JEDNÍM SLOVEM: svá
JAKÁ BYCH CHTĚLA BÝT A VÍM, ŽE NEJSEM: nevýbušná J
NA CO NEJČASTĚJI MYSLÍM: na svou rodinu
ČEHO SE NEJVÍC BOJÍM: že se jim něco stane
CO PRO MĚ ZNAMENAJÍ PENÍZE: komfort
SOUVISÍ PENÍZE SE ŠTĚSTÍM: ne
ZA CO NEJRADŠI UTRÁCÍM: za věci pro svoje dítě, za oblečení, dobré jídlo, zábavu a svoje koníčky, za dárky pro svoje blízké a za různé radosti
JAK ČASTO JEZDÍM NA DOVOLENOU: průměrně 2x za rok, ale záleží na situaci – někdy méně
MÁM NĚJAKÝ VLASTNÍ NÁVOD, JAK SE MÍT DOBŘE? Věřit sám sobě a najít v sobě sílu plnit si svoje sny. Dělat věci za každou cenu po svém. Milovat svou rodinu. Smát se a rozesmívat všechny kolem. Být otevřený a mluvit o všem. Naučit se pojmenovávat věci, které mě trápí. A hlavně se naučit zbytečně se netrápit hloupostmi. Mít svoje malé radosti každý den a uvědomovat si, jaké mám štěstí, že můj život je právě takový, jaký je.


pondělí 14. dubna 2014

Projekt vděčnosti - den 44.

Přečtený aktuální Respekt (ano, je pondělí). Co víc dodat - mám radost a jsem vděčná za své někdy více, někdy (a možná častěji) méně (ale stále nějak) postupující kroky v rozvoji díky buzerlístku. Třicet minut čtení denně je skvělý návyk, snad se z něj stane opět zvyk jako kdysi. Díky za to!

Manuál na spokojené batole (Úvahy o rodičovství a výchově II)

Kolik rodičů, tolik výchovných přístupů. Co se batolat týká, možná je lepší mluvit o způsobech přežití, než o výchově. V okamžiku, kdy si dítě začíná uvědomovat možnosti světa, chce je zkoumat a je s ním k nevydržení, když se mu v tom snažíme zabránit. Já osobně přesně proto moc nevěřím na období prvního vzdoru a vzteku, které má začínat podle psychologů až kolem roku a půl, spíše dvou. Zdá se mi, že vzdor je přirozenou reakcí dítěte už mnohem dříve - možná od narození, ale prostě vždy v okamžiku, když svět klade jeho potřebám příliš velké překážky.

neděle 13. dubna 2014

Projekt vděčnosti - den 43.

Jsou dny, kdy se konkrétní pozitiva hledají hůře, než jindy. Dnes v noci měla naše malá slečna opět hodně rušnou párty a my jsme tím pádem celý den mleli z posledního. A to je květná neděle, začátek velikonočního týdne, na který se vždy tak moc těšíme. Ale abych dodržela pozitivní tendenci, ke které jsem se tímto projektem rozhodla, tak jsme dnes napočítali 13 zvířátek, které naše roční slečna umí "pojmenovat" - nejroztomilejší je, když dělá lva tak, že ručičkama napodobuje velkou tlamu a vydává rádobyhrozivé vrčení. Bobra ji tatínek naučil dělat a říkat jako "řízy, řízy" za mohutného mávání ručičkou jakože cosi půlí pilou - místo ř samozřejmě říká ž, ale jinak se bude paní učitelka ve školce dost divit, jakou to má souvislost s bobrem, mně to taky není úplně jasný (mimochodem například ježka ti dva ztvárnili jako dupydupy, což v podání našeho batolete zní s trochou dobré vůle jako "py-py",  přičemž veškeré ptactvo je naproti tomu "pi-pi", takže koncept a jeho vysvětlení bude nutno svést ve školce asi na tatínka). No, nevadí, na bobrovi ještě zapracujem. Největší sranda je, když si na takového lva nebo žízy-žízy vzpomene najednou v narvané tramvaji - co se asi v té roztomilé hlavičce odehrává... Takže dobrý, konec infantilního okénka, je zase za co děkovat:)

sobota 12. dubna 2014

Projekt vděčnosti - den 42.

Jarní vůně trávy, rozkvetlé stromy, sobotní líné odpoledne, několik přečtených článků a kapitol, nové prozření v přístupu k batoleti a manžel doma. Díky za to!

pátek 11. dubna 2014

Projekt vděčnosti - den 41.

Flamenco (a tento týden i autoškola) zahájeny! Za co víc děkovat? :) Mimochodem, flamenco je opravdu můj soukromý objev desetiletí - spojuje v sobě eleganci standartních tanců i ohnivost latinskoamerických, které byly jistou dobu mou druhou přirozeností, při tom ale méně lascivně, za to více rafinovaně a žensky. A nepotřebuju k tomu partnera, haha!

čtvrtek 10. dubna 2014

DOBA JEDOVÁ - praktická doporučení pro zdravější život

Prof. Strunecká napsala čtyři knihy o chemikáliích kolem nás. Je to rozhodně doporučeníhodná četba, pouze ale, pokud jste nakročeni tímto směrem a ochotni obětovat pohodlí za zdraví (jako například vysypat před zalitím všechny čaje z pytlíku, abyste nepili značně jedovatou chemikálii, kterou se pytlíky louhují). Jinak vás to jen rozčílí. Já jsem se tento měsíc rozhodla v rámci sebekoučinku a svého buzerlístku trochu ozdravit naši domácnost a tak jsem pro sebe i pro vás vypsala několik nejdůležitějších doporučení, abyste nemuseli číst celou sbírku knih, nicméně se nejedná o podrobný výpis. Proto současně, pokud vás zajímá, proč následující věci dělat či nedělat, vás četba knih samotných stejně nemine. Na konci článku najdete stručný nákupní seznam pro zdravější domácnost, pokud se vám nechce číst celý článek.

Projekt vděčnosti - den 40.

Moje dnešní díky patří nové, pozitivní zkušenosti s "výchovou" našeho batolete. Napíšu o tom samostatný článek, dnes jen v krátkosti naznačím, že jsem narazila na autory, kteří potvrdili moje vnitřní tendence, které mi okolí vytrvale vymlouvá, a mě se dost ulevilo.
Taky jsem narazila na tento článek, ve kterém se mimo jiné píše o tom, o čem už dlouho uvažuju - že my, dnešní matky, nemáme možnost jednoduchého zkopírování rodičovských postupů našich matek, protože stojíme v civilizačně zcela nové situaci a tak nám, studijním typům, nezbývá, než sedět u knih a internetu, přemýšlet, spojovat to s vlastní zkušeností, hledat, kde je zdravý rozum (a občas, když v tom nenajdeme míru, je od toho jen krůček ke zhroucení)...

středa 9. dubna 2014

Projekt vděčnosti - den 38 a 39.

Včera opět předčasné usnutí při uspávání malé slečny. Takže včerejší díky za pořad Jde o život na TV Noe, vždycky mi dodá energii a smysl. A dnes z něj stále čerpám, i když jsem z holčičky tak unavená, že o moc víc už to snad ani nejde.

pondělí 7. dubna 2014

Projekt vděčnosti - den 37.

Dnes jsem měla hodinu a půl času na přemýšlení, protože holčička zřejmě dospávala sobotní noční párty. Začala jsem psát jeden velmi osobní příspěvek a utřídila si díky tomu hodně důležitých věcí a za to jsem opravdu vděčná.

Ex post březen


Ex post za březen za mě tahle:

neděle 6. dubna 2014

Projekt vděčnosti - den 36.

Stačí být vděčná prostě za to, že člověk žije? Já myslím, že jo (možná je to i největší vděčnost, kterou si člověk může uvědomit?). Veselé historky z natáčení dneska nejsou, naše batole uslo někdy ke čtvrté ráno a tak dnešek spíš přežíváme, než užíváme. Ale to nevadí, fakt bych to neměnila.

sobota 5. dubna 2014

Projekt vděčnosti - den 35.

Sobotní náplavka! Trhy! Čím to je, že tam vždycky VŠICHNI mají jen skvělou náladu? Neříkejte mi, že je to JEN tím jídlem. Vážně má jídlo takovou moc? Pokud ano, pak světový mír leží v rukou kuchařů a farmářů. Každopádně díky za sobotní náplavku, kupy dětí, dobrot a labutí kolem!

pátek 4. dubna 2014

Projekt vděčnosti - den 34.

Dnes to bude chvála neomezenému tarifu. Pominu drancující české operátory v porovnání se zahraničím, i to, že mi nakonec dali slevu na 500Kč. To, o co jde je, že jsem se po letech šetření rozhodla investovat do svých vztahů tím, že budu moct více volat. Rodičům, s čím potřebují pomoct, kamarádkám, jak se mají a kdy se uvidíme, tchýni tak všeobecně... Prostě matka v sociální izolaci, co si slibuje zázraky od mobilu... No a co.

čtvrtek 3. dubna 2014

Projekt vděčnosti - den 33.

Zahrada před naším činžákem je posekaná. Je vtipné, jak člověk od okamžiku kdy má děti, bere každou práci, která se netýká dětí jako odpočinek. Jo, a hlavně díky za to, že vůbec nějakou "zahradu" před domem máme.

středa 2. dubna 2014

Projekt vděčnosti - den 32.

Dnes jsem narazila na článek, který skvěle zdůvodňuje, proč dělám tenhle projekt http://www.growjob.com/clanky-personal/jak-nastartovat-flow-za-30-minut/. Takže díky za něj a současně i za procházku po Petříně (Praha je tak nádherná z výšky). Rozhodla jsem se, že budu švédskou velvyslankyní, protože balkónek na švédské ambasádě (v domě, kde žila i Eliška Junková) je ten absolutně nejluxusnější v Praze i celé střední Evropě (a že jsem na balkónky vysazená).

Manuál blogerek - umění mít se dobře III - Šťastný blog.

Šťastný blog asi není potřeba nijak blíže představovat. Snad každý, kdo se pohybuje v blogosféře na něj musel aspoň jednou narazit. A každý, kdo byl v poslední době v knihkupectví musel narazit na Šťastnou knihu. Já jsem ale mnohem dříve než blog a jeho autorku, znala její dvě dcery. Jsou obě naprosto úžasné. Holky do nepohody, žádné fajnovky. Takže předpokládám, že ta, od které to mají je v tom mistriní. Ostatně nás každý týden zahrnuje inspirací, kudy kam za štěstím. Proto nebudu nic víc dodávat, stejně o ní už všechno víte a tady si počtěte, jak jde na spokojenost.

úterý 1. dubna 2014

Buzerlístek duben 2014

Jako obvykle musím začít rekapitulací mojí vize, protože toho není nikdy dost. Čím víc máme svoji vizi pod kůží, tím víc se k ní můžeme přiblížit.
Moje vize je být dobrým člověkem a žít tak, aby se se mnou měli ostatní dobře. Zní to banálně a možná ještě banálnější budou konkrétní kroky, které budu sledovat v buzerlístku, ale pro mě to takto zasazené do kontextu má velký smysl. A nakonec ty největší věci jsou ty nejobyčejnější. Být dobrým člověkem kromě jiného znamená i být zdravá a spokojená, abych mohla totéž předávat svému okolí.

1. Moje tělo: moje záda trpí. Nejen z nošení desetikilového dítěte. Cítím, že břicho i rok po porodu pořád nedrží páteř dostatečně, zhubnout nepotřebuju, ale zpevnit dost. Začnu cvičit, aspoň jednu sérii denně.

2. Moje psychika a duchovno: třicet minut četby kvalitní literatur denně. Ne, že by blogy nebyly dobré čtení, ale... :)

3. Moje vztahy: znáte to - dennodenní nesmyslné zbytečné minidohady o tom, jak co a kdy udělat od položení talíře do myčky tak či onak po unavené a otrávené kdy přijdeš a proč už zase tak pozdě... Nebudu manželovi vracet tyhle miniútoky nebo jak to nazvat, protože je tak nemyslí a je zbytečné na to reagovat stejným způsobem, protože to vytváří takovou tu divnou pachuť ve vztahu. A tu já nechci - naopak. Žádné oko za oko, zub za zub. Láska je trpělivá, láska neodmlouvá, láska... tak nějak nám to četli při svatbě:)

4. Moje domácnost: zdravá domácnost. Čtu právě dobu jedovou a z ní vyplývají různé praktické tipy, které se v průběhu dubna pokusím aplikovat (a popsat je na blogu).

Projekt vděčnosti - den 31.

Dnes dopoledne jsem si říkala, že vymyslet večer něco, za co budu vděčná, bude fakt náročné. Holčička až do oběda v podstatě v kuse brečela a kňučela, sápala se po mně a hned zase na zem a já si chystala takovou tu verzi - jsem za ni vděčná, nikdy bych ji za nic nevyměnila, ale někdy bych se nejradši zavřela na tři západy nebo od ní utekla ven, abych ten brek nemusela aspoň pár minut slyšet. Odpoledne se ale manželovi podařilo přijít dřív z práce a tak jsme zajeli do zahradnictví Chládek, které miluju tak, že mi stačí vejít do první haly s kytkama a provoněným vzduchem a je mi dobře, ať bylo před tím co bylo. Díky teda dnes za ten svěží jarní závan a květinovo-bylinkový relax. Kdybych měla neomezený rozpočet, utratila bych tam klidně i sto tisíc:)!