pátek 30. ledna 2015

Whole 30 tip

Psaly jste mi, že vás můj pokus s whole 30 a paleo stravou inspiroval k vyzkoušení, z čehož mám opravdu velkou radost. Vždycky si říkám, že kdyby můj blog pomohl jen jedinému člověku ke spokojenosti, byl by to ohromný úspěch. Samozřejmě, jídlo není všechno, ale pro spokojenost je rozhodně podstatné, co jíme.
A tak vás v tom podporuju (a tím i sebe:) - jeden za všechny, všichni za jednoho v tomhle potrhlém blogosvětě:)
A přidávám dva aktuální tipy - objevila jsem jednak osm skvělých úžasných neskutečně dobrých a voňavých "paleo"-příloh ze zimní zeleniny v aktuálním čísle Apetitu (skvělé i jako rychlé snídaně, když se připraví večer) a druhak velmi inspirativní blog k whole 30 výzvě. Pokud by někdo měl pocit, že neví kudy kam, může celkem přesně kopírovat jídlo po jídle u téhle blogerky, která fotí snídaně, obědy i večeře včetně receptů. Čím déle paleo-jím, tím víc zjišťuju, jak jsem před tím jedla chudě! Ano - přesně naopak, než by člověk čekal, když si poprvé přečte, co všechno "nesmí". Jenže prostě naše realita byla opravdu často znouzectnost neboli když nebyla síla vařit (a že to bylo poslední dobou často), vždycky to zachránilo pečivo, těstoviny a podobné nevýživné věci. Teď, když mám k dispozici hlavně zeleninu, musím víc tvořit a vlastně to jde najednou samo... Místo chleba rychlá polévka nebo salát s tuňákem, místo neustálých příloh "brambory-rýže-kuskus-těstoviny" máme super voňavé a vitamíny nabité zeleninové pyré, nudle a další (fakt doporučuju ten Apetit).
Zatím jsem prostě spokojená, jen ty myšlenky o škodlivosti každodenního masa a chutě na sladké se mi nedaří zkrotit...

pondělí 26. ledna 2015

pondělí 19. ledna 2015

Jak jsem se nechala nadchnout paleodietou - týden první.

Co vám budu povídat. Jsem experimenátor. Nadšená pro zdravou výživu stejně jako pro vynikající italskou i francouzskou kuchyni a současně žijící víc v ideálech, než v praxi.
V létě jsem četla poprvé knihu Jídlo na prvním místě a musím říct, že mě ohromila. Na jednu stranu to pro mě bylo téměř scifi čtení - něco, s čím jsem se v životě nesetkala, na druhou stranu co argument, to samé odkazy na mnoho výzkumů a to je voda na můj mlýn. Když v závěru autoři navrhli zkušební plán s radikálními výsledky za 30 dní (s názvem Whole 30), říkala jsem si, že za to fakt nic nedám. Nicméně pak přišly pochyby - jak by ne, když jsem z podobných důvodů v životě už inklinovala k makrobiotice, raw a podobným směrům (aniž bych teda kdy dosáhla radikálnosti v kterémkoli z nich). Přesně, jak se mi směje můj manžel - z extrému do extrému (a já to vim a směju se tomu taky - a vzápětí padám do beznaděje, že nevím kudy teda jít). Ale co mám dělat, když mi někdo naslibuje a vědecky podloží, že se mi změní život, že jo. To já pak neodolám.

neděle 4. ledna 2015

Jediné novoroční předsevzetí...

Na novoroční předsevzetí jsem přeborník. Odjakživa mě strašně bavilo něco začít znova a líp, mít vidinu lepšího světa a sebe. Mít něco, s čím můžu něco dělat já sama, protože věcí, se kterými člověk nemůže "dělat nic" je vždycky víc, než dost.
Letos mám na rozdíl od jiných let novou strategii. Během uplynulého roku jsem se toho hodně naučila, možná nejvíc mi pomohl koučovací výcvik a návrat k technikám psychologické typologie osobnosti enneagramu (pokud to neznáte - není to žádná ezoterika, se kterou, jak víte, nechci mít nic společného, ale čistá psychologie s možnou, ale ne nutnou návazností na katolickou spiritualitu).

Stručně a jasně, letos se chci především aktivně postarat o svou spokojenost. Prostě sama dokázat každý den zařídit, abych byla spokojená. Tečka.

Možná to zní sebestředně, nealtruisticky a tak podobně. Ale věřte, že pro mě to tak není. Pochopila jsem, že jsem se celý život až příliš spoléhala na to, že spokojenost u mě prostě "nastane" vlivem okolností. Vlivem druhých lidí. Vlivem životních událostí. A samozřejmě často se to i stalo. Ale možná mnohem častěji ne. A já jsem se nespokojeně hrnula životem a moje okolí na to doplácelo. Což je základní teze, proč jsem si už jistá, že moje spokojenost je nesmírně důležitá pro blaho lidí kolem mě. Samozřejmě, že se tahle spokojenost nesmí stavět na nereálných nebo přehnaně roztažených (náš rodinný výraz pro něco jako nadměrný luxus) věcech. Na druhou stranu, jasně, že musí být nějaký přirozený základ - pro mě uspořádaný život apod. Jenže být spokojená je opravdu náročná práce. Rozhodnout se být spokojená a něco pro to každý den dělat je mnohem náročnější, než čekat, že to někdo za mě zařídí. Když se ráno probudím unavená (ano, malá slečna stále nespí), je mnohem lehčí zůstat v nepříjemné náladě plynoucí automaticky z dlouhotrvající únavy, než se rozhodnout, že ji překonám. Sama. Tohle za mě opravdu nikdo neudělá. Jsou na to pomůcky, některé zdá se velmi zásadní jako meditace. To je můj druhý velký objev - meditace má velmi blahodárné účinky pro naši psychiku, není to jen např. způsob modlitby, jak jsem to zkresleně vnímala dřív. Ale pořád to je práce!
Samozřejmě je mnoho chvil, kdy spokojenost přichází jen tak, vlivem událostí. Ale to je v mém vidění spokojenost "vnější", o které úplně nemluvím. Ta moje ideální spokojenost je vnitřní. Není závislá na vnějších věcech a událostech (jaký objev, že - ale pro mě to tak prostě prakticky donedávna bylo). Ideálem je pro mě vnitřní tichá radost, kterou nic nepřebije - a už jsme u spirituality:) a na hony pryč od sebestřednosti. A ta se asi nedá získat jinak, než kombinací neustálého snažení se v reálném životě o dobro a praktikováním meditace (a už tu máme "podpředsevzetí":). O tom ale snad někdy příště.