Zkušenosti s Whole 30 - týden čtvrtý, ukončení.

Tak to mám za sebou. A ne, nestává se tu z toho foodblog! Jen je čas naposled bilancovat a postupovat podle rozpisu v knize Jídlo na prvním místě se zpětným testováním těch potravin, bez kterých se nechci obejít. O tom ale příště. (A pak už návrat k mým obvyklým tématům, slibuju).
Nyní k výsledkům po třiceti dnech s více méně striktním režimem stravy v duchu paleo.
Můj dráždivý tračník neměl ani jeden projev. Celých třicet dní - to se rovná mírnému zázraku. Moje vnitřní energie vzrostla. Moje spaní moc ne, ale to má jiný důvod (budí mě batole, jak už všichni notoricky dobře víte). Upravilo se zažívání, přestala pálit žáha, upravila se stolice (pardon, ale je to podstatná součást).

Tipy jak přežít 10 dní (a víc) bez sladkého.

Tak jsem zpět s reportem o mém desetidenním boji proti sladkému. Nebudu vás tahat za nos. Pár rozinek padlo za vlast. A pár dalších věcí. Snad je to důkaz, že nejsem stroj a pro mě příležitost vypilovat prosti-sladkou taktiku. Vy tak získáte mnohem více tipů, než kdybych vám prostě řekla: zvládla jsem to.
Čili, po prvních dnech těžkého absťáku a z něj vyplývajících následných pár uklouznutích, jsem zjistila následující. Pokud jste velmi štíhlí a chcete jíst ve stylu paleo, musíte hlavně jíst dost a to především správných tuků a škrobovité zeleniny, abyste přeci jen nějaké sacharidy měli a nehubli! Zbytek už je brnkačka:)

1. Vykliďte celou domácnost/kancelář. Musí být pro vás bezpečná. Jakmile vůle povolí, budete připraveni - nemáte totiž co sladkého sníst. Naplánujte si i trasy v mimo pekárny a cukrárny.

2. Připravte se na podpásovky vaší vůle - nejlépe podrobným plánem jídla a nákupu s pracovním názvem "nikdy hlad". (Jen upozorňuju, že jídelníček teď na blogu plánuju ve stylu paleo a Whole 30 - je to zřejmě jedna z nejlepších komplexních cest, jak zatočit nejen se sladkým). Případný neplánovaný hlad, který by vás zaskočil, by jako první zaútočil na chuť na sladké. Tomu ale s plánem plné lednice lehce předejdeme, nemáme takovéhle podpásovky zapotřebí, že ne?
Kdysi mi to doporučovala i Margit Slimáková - chuť na sladké přichází mnohem častěji, když člověk není dostatečně najedený plnohodnotným jídlem.
Rada nad zlato: když na vás přijde chuť na sladké, zeptejte se sami sebe: mám potřebu sníst dušené kuře s brokolicí nebo ne? Pokud je odpověď ne, je to jen chuť. A proti té bojujte. Často se, ale ukáže, že opravdu kuře chcete, tak si ho dejte - vaše jídlo zřejmě nebylo dostatečné.

3. Nezačínejte s odvykáním na sladké v situaci, kdy víte, že vás čeká neobvyklý stres nebo prostě jen přeplněný program. Nové zvyky potřebují novou energii.

4. Připravte si "výmluvy" pro okolí. Nebo, pokud jste dost silní ustát si své potřeby, prostě připravte okolí - manžela, rodinu a přátele, se kterými se chystáte do restaurace. Oznamte jim, že teď xy dní jste v testovacím režimu - na celiakii je teď testován každý druhý, chápou to i číšníci v restauracích a většinou ochotně k masu přinesou zeleninu místo rýže, těstovin... Nebo si prostě objednejte salát a místo dezertu zázvorový čaj a záhadně tajemně mlčte, nemusí všichni všechno vědět:).
Různí zkušení nám slibují, že když to na začátku vydržíme, po té, co si od sladkého odvykneme, bude naše energie a zdraví pro okolí takovým důkazem, že to má smysl, že už nebudeme muset vysvětlovat nic.

5. Voda. Při každé chuti na sladké vypiju sklenici vody. Navíc úžasný bonus při pití velkého množství vody (pokud to je pravda): budete nádherné! http://www.bety.cz/krasa-a-moda/clanky/5159/Neskutecne-fotky-Omladla-o-10-let-Jak-Stacilo-vypit-3-litry-vody-denne

6. Okurka. Nebo jakákoli jiná zelenina nakrájená na proužky při nezvladatelné psychotické potřebě něco kousat.

7. Meditace. Představování si čistého těla, plného svěží energie a zdraví je taky velmi účinné.

Zkušenosti s Whole 30 - týden třetí.

Mám za sebou třetí týden Whole 30 a také první fyzickou krizi. Před dvěma dny jsem se rozhodla striktně vyloučit i sladké sušené ovoce, kterým jsem doteď vykrývala chutě na sladké ve velkém, což není úplně ok, ale nechtěla jsem na sebe být zase tak moc tvrdá, protože moje současné podmínky (péče o celé noci nespící velmi živé batole) jsou více než fyzicky náročné tak jako tak. Včera v noci mě po dlouhé době příšerně bolela hlava a střídala se zimnice s návaly horka. V knize Jídlo na prvním místě se tohle popisuje jako odvykací příznaky při umrtvování "cukrového démona". No, nevím - chvíli jsem si říkala, jestli to nejsou příznaky mého amatérského přístupu k paleo a že jsem třeba organismus něčím vyčerpala a že bych se měla vrátit aspoň k obilovinám. Ale asi to byl opravdu jen odvykací proces - ráno mi nic nebylo a mám pocit, že má smysl ještě ten týden a dva dny vydržet a dotáhnout to do úplného konce.

Já to dám. Bez sladkostí.

Protože chci. Chci se cítit zdravě, mít energii a chci to zažít aspoň na chvíli, abych mohla porovnat jaké to je cítit se úplně fit vs. cítit se skvěle, když si dávám něco dobrého (a vzápětí...).
Mám před sebou posledních 10 dní z výzvy Whole 30 a rozhodla jsem se, že už mi to za to stojí, že se do toho opřu. Ne, že bych doteď během těch 20 dní snědla gram rafinovaného cukru - to ne, ale cpala jsem se trochu nezřízeně sušeným ovocem, banánovým smoothie a datlemi, což je sice v paleo "povoleno", nicméně výzva Whole 30 by měla být zcela bez sladkých chutí, aby člověk zabil "cukrového démona". A že ten můj je opravdu vypasený, dobře živený od dětství a má tuhý kořínek!!! (A ne, nemám 100kg, i 50kg člověk může mít v puse desetkrát denně něco sladkého:)
Těch 30 dní bylo na mě moc, ale teď, když už mám posledních deset to vidím jako splnitelné...
Strašně moc chci zjistit, jestli bych se dokázala dostat do stavu, kdy bych nebyla závislá na sladkém! Připadám si už opravdu jako feťák, když po každém jídle kroužím kolem kuchyně a jediné, na co jsem schopná myslet je, co bych si tak dala dobrého... Malého... Jenom kousíček... A dost! Končím, chci být svobodná - bez závislosti na sladkém, takže deset dní nevezmu do pusy nic sladkého, pak se uvidí. Kdo do toho jde se mnou?

Uf, možná je to takhle přece jen jednodušší - radikálně se rozhodnout, než denně kroužit kolem sladkostí a přemýšlet, která bude ta moje dnešní jediná - přesně jak píší Hartwigovi v knize, podle které to celé dělám - Jídlo na prvním místě. Je to skvělá koučovací kniha ke zdravému životu mimochodem.

Whole 30 tip

Psaly jste mi, že vás můj pokus s whole 30 a paleo stravou inspiroval k vyzkoušení, z čehož mám opravdu velkou radost. Vždycky si říkám, že kdyby můj blog pomohl jen jedinému člověku ke spokojenosti, byl by to ohromný úspěch. Samozřejmě, jídlo není všechno, ale pro spokojenost je rozhodně podstatné, co jíme.
A tak vás v tom podporuju (a tím i sebe:) - jeden za všechny, všichni za jednoho v tomhle potrhlém blogosvětě:)
A přidávám dva aktuální tipy - objevila jsem jednak osm skvělých úžasných neskutečně dobrých a voňavých "paleo"-příloh ze zimní zeleniny v aktuálním čísle Apetitu (skvělé i jako rychlé snídaně, když se připraví večer) a druhak velmi inspirativní blog k whole 30 výzvě. Pokud by někdo měl pocit, že neví kudy kam, může celkem přesně kopírovat jídlo po jídle u téhle blogerky, která fotí snídaně, obědy i večeře včetně receptů. Čím déle paleo-jím, tím víc zjišťuju, jak jsem před tím jedla chudě! Ano - přesně naopak, než by člověk čekal, když si poprvé přečte, co všechno "nesmí". Jenže prostě naše realita byla opravdu často znouzectnost neboli když nebyla síla vařit (a že to bylo poslední dobou často), vždycky to zachránilo pečivo, těstoviny a podobné nevýživné věci. Teď, když mám k dispozici hlavně zeleninu, musím víc tvořit a vlastně to jde najednou samo... Místo chleba rychlá polévka nebo salát s tuňákem, místo neustálých příloh "brambory-rýže-kuskus-těstoviny" máme super voňavé a vitamíny nabité zeleninové pyré, nudle a další (fakt doporučuju ten Apetit).
Zatím jsem prostě spokojená, jen ty myšlenky o škodlivosti každodenního masa a chutě na sladké se mi nedaří zkrotit...

Moje zkušenosti s Whole 30 a paleo dietou - týden druhý.

Dneska bych ráda jako úvod k druhému týdnu s Whole 30 shrnula výhody a nevýhody celého systému, které pro mě osobně zatím vyvstaly.

Jak jsem se nechala nadchnout paleodietou - týden první.

Co vám budu povídat. Jsem experimenátor. Nadšená pro zdravou výživu stejně jako pro vynikající italskou i francouzskou kuchyni a současně žijící víc v ideálech, než v praxi.
V létě jsem četla poprvé knihu Jídlo na prvním místě a musím říct, že mě ohromila. Na jednu stranu to pro mě bylo téměř scifi čtení - něco, s čím jsem se v životě nesetkala, na druhou stranu co argument, to samé odkazy na mnoho výzkumů a to je voda na můj mlýn. Když v závěru autoři navrhli zkušební plán s radikálními výsledky za 30 dní (s názvem Whole 30), říkala jsem si, že za to fakt nic nedám. Nicméně pak přišly pochyby - jak by ne, když jsem z podobných důvodů v životě už inklinovala k makrobiotice, raw a podobným směrům (aniž bych teda kdy dosáhla radikálnosti v kterémkoli z nich). Přesně, jak se mi směje můj manžel - z extrému do extrému (a já to vim a směju se tomu taky - a vzápětí padám do beznaděje, že nevím kudy teda jít). Ale co mám dělat, když mi někdo naslibuje a vědecky podloží, že se mi změní život, že jo. To já pak neodolám.