Úvodem popisu mé zkušenosti s učením na nočník chci hlavně znova vytáhnout na světlo sto krát otřepané klišé, že každé dítě je jiné a každá rodina a situace je jiná - proto jsem dala slovo manuál v názvu do uvozovek. Jinak a jindy se naučí na nočník "čistotu oceňující" holčička, jejíž maminka nemusí pracovat a je s ní většinu času a jinak a jindy energický kluk, který například chodí do jeslí, a ještě jindy a jinak dítě se starším sourozencem. Není to samozřejmě žádná soutěž (nakonec se to naučí všichni, že:), ale na druhou stranu určitě platí určitá obecnější pravidla a zákonitosti, přeci jen jsme jeden živočišný druh.
Blog o tom, že život není černobílý, o hledání rovnováhy, štěstí a spokojenosti, motivace a sebekoučinku, a v neposlední řadě o mateřství a dětech, společnosti, ale také knihách, filmech a víře a dalších věcech, které mi leží na srdci...
Zobrazují se příspěvky se štítkemděti. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemděti. Zobrazit všechny příspěvky
sobota 27. září 2014
neděle 7. září 2014
Velké změny...
... se u nás odehrály, zatímco jsem blogu musela dát delší prázdniny... Teď je ale čas se s váma podělit o radost z nich (a ne, nejsem těhotná:).
pondělí 4. srpna 2014
Montessori je když...
...vaše dítě umí tohle:) http://my.tv.sohu.com/us/63315941/57022123.shtml?qq-pf-to=pcqq.c2c
Nejslavnější a nejvíc motivující montessori video "Edisonův den" o tom, jak může být dítě spokojené a šikovné už v roce a půl, když víme jak na to a umožníme mu to... Aspoň kousek by měl vidět každý rodič.
Nenechtete se odradit čínštinou, není to viral, tenhle dokument je jinak dost drahý, tady máte možnost ho vidět zdarma a fakt to stojí za to. Kdo neviděl, těžko uvěří, že rok a půl staré dítě je schopno od otevření očí fungovat téměř jako dospělý - svléknout si pyžamo, vyčůrat se, obléct se (kompletně), připravit si snídani... radši si to pustťe:)
Nejslavnější a nejvíc motivující montessori video "Edisonův den" o tom, jak může být dítě spokojené a šikovné už v roce a půl, když víme jak na to a umožníme mu to... Aspoň kousek by měl vidět každý rodič.
Nenechtete se odradit čínštinou, není to viral, tenhle dokument je jinak dost drahý, tady máte možnost ho vidět zdarma a fakt to stojí za to. Kdo neviděl, těžko uvěří, že rok a půl staré dítě je schopno od otevření očí fungovat téměř jako dospělý - svléknout si pyžamo, vyčůrat se, obléct se (kompletně), připravit si snídani... radši si to pustťe:)
pondělí 16. června 2014
Nová láska - montessori
Pro hodně z vás je to rutina, ale já se musím i přes přetrvávající blogovací přestávku podělit o svoje nové nadšení ze znovuobjevení montessori principů při "výchově" dětí. Sleduju vícero blogerek, které montessori záležitosti běžně praktikují, ale nějak mě musel nakopnout až zkušenostní kurz k pochopení toho, že montessori není jen "přesýpání-přelévání", jak jsem si to pro sebe ke své škodě zaškatulkovala.
pondělí 14. dubna 2014
Manuál na spokojené batole (Úvahy o rodičovství a výchově II)
Kolik rodičů, tolik výchovných přístupů. Co se batolat týká, možná je lepší mluvit o způsobech přežití, než o výchově. V okamžiku, kdy si dítě začíná uvědomovat možnosti světa, chce je zkoumat a je s ním k nevydržení, když se mu v tom snažíme zabránit. Já osobně přesně proto moc nevěřím na období prvního vzdoru a vzteku, které má začínat podle psychologů až kolem roku a půl, spíše dvou. Zdá se mi, že vzdor je přirozenou reakcí dítěte už mnohem dříve - možná od narození, ale prostě vždy v okamžiku, když svět klade jeho potřebám příliš velké překážky.
neděle 9. února 2014
UTS/DYI domeček z krabice pro holčičku
Naše malá holčička se rozhodla definitivně ukončit kariéru miminka tím, že začala chodit. Na jednu stranu je mi to líto, protože už to opravdu není to miminko, které jsme si přinesli z porodnice, zatímco většina dětí je v tomhle období ještě hodně miminkovská, na druhou stranu si od toho slibuju její větší samostatnost - méně nošení, namožených zad, méně ujídání smítek z podlahy (protože už nemá nos těsně nad ní) a tak různě podobně. Takže z ní je oficiálně malá slečna, ač jí je teprve deset měsíců, pobíhá po bytě čím dál nedohonitelnější rychlostí. Spolu s tím jsem začala mít pocit, že potřebuje nějaké svoje místo (pokojíček ještě nemá) a tak jsem jí ho vytvořila. A rozhodla jsem se to zveřejnit jako jedno ze svých vlastnoručních děl a založit tak kategorii DYI neboli (taky se vám nezdají tyhle anglikanismy?) UTS (udělej to sám). Jenže to by jako název kategorie nikdo nepochopil. No nic.
pondělí 3. února 2014
KOLIK STOJÍ MIMINO?
Naši rodinu zhruba odhadem něco kolem 28 500Kč se vším všudy za celý první rok. O mama-mimi byznysu není potřeba nijak zdlouhavě informovat. Přehledně to popisuje například Radka z blogu Kusanec tady: http://www.kusanec.cz/2014/01/rodicem-levne-stastne.html, kde uvádí články odkazující na průměrnou cenu mimina od 35 000 do 90 000 Kč. Koho děsí i ta spodní hranice, nechť čte dál, sama jsem důkazem, že to jde i levněji a bez zásadního odpírání (aspoň podle mé čerstvé zkušenosti).
Když jsme poprvé (a v podstatě naposled) navštívili s manželem jeden z velkých řetězců s dětským zbožím, (ještě když jsem byla těhotná - čti nezkušená), stáli před námi ve frontě u pokladny budoucí rodiče s nákupem, který ve výsledku stál přesně sto tisíc. Nevtipkuju. Samozřejmě, je to asi taky dost výjimka, nicméně, když vidím kolem sebe rodičovské nákupy, tak možná když se to všechno sečte, dopadlo by to stejně, jako u tohoto páru, který se prostě rozhodl pořídit většinu věcí najdnou (včetně luxusního kočárku se všemi možnými i nemožnými doplňky, to je pak hned).
My jsme nakonec koupili kočárek stejný jako oni, nicméně z aukra. Po dvou dětech, ale krásný, funkční, nejlehčí na trhu, jako jeden z mála bez rakovinotvorných výparů a za zlomek ceny. Přišlo mi lepší koupit použitý luxusní kočár, než za tutéž cenu nový tzv. obyčejný, který by přinesl všechny nevýhody a brzský rozpad. Tenhle náš první miminovský způsob nákupu (radši staré, ale značkové - resp. kvalitní a pokud to jde klidně použité, ale levné) mě natolik inspiroval, že jsme se takto začali chovat při všech nákupech. A zdá se, že nás byznys kolem dětí téměř minul. Když se mě nedávno ptala kamarádka, kolik nás stál první rok s miminem, došla jsem k odhadované částce, která je opravdu minimální, ač nutno přiznat, že jsme spoustu věcí dostali od kamarádů (a slibuju, že budeme samozřejmě taky posílat dál), na druhou stranu, kdo s dítětem od kamarádů nic nedostal... A při tom se mi vůbec nezdá, že bychom my nebo naše dítě o něco přišli.
Zkusila jsem to vyúčtovata výsledek máte po sekcích zde:
Když jsme poprvé (a v podstatě naposled) navštívili s manželem jeden z velkých řetězců s dětským zbožím, (ještě když jsem byla těhotná - čti nezkušená), stáli před námi ve frontě u pokladny budoucí rodiče s nákupem, který ve výsledku stál přesně sto tisíc. Nevtipkuju. Samozřejmě, je to asi taky dost výjimka, nicméně, když vidím kolem sebe rodičovské nákupy, tak možná když se to všechno sečte, dopadlo by to stejně, jako u tohoto páru, který se prostě rozhodl pořídit většinu věcí najdnou (včetně luxusního kočárku se všemi možnými i nemožnými doplňky, to je pak hned).
My jsme nakonec koupili kočárek stejný jako oni, nicméně z aukra. Po dvou dětech, ale krásný, funkční, nejlehčí na trhu, jako jeden z mála bez rakovinotvorných výparů a za zlomek ceny. Přišlo mi lepší koupit použitý luxusní kočár, než za tutéž cenu nový tzv. obyčejný, který by přinesl všechny nevýhody a brzský rozpad. Tenhle náš první miminovský způsob nákupu (radši staré, ale značkové - resp. kvalitní a pokud to jde klidně použité, ale levné) mě natolik inspiroval, že jsme se takto začali chovat při všech nákupech. A zdá se, že nás byznys kolem dětí téměř minul. Když se mě nedávno ptala kamarádka, kolik nás stál první rok s miminem, došla jsem k odhadované částce, která je opravdu minimální, ač nutno přiznat, že jsme spoustu věcí dostali od kamarádů (a slibuju, že budeme samozřejmě taky posílat dál), na druhou stranu, kdo s dítětem od kamarádů nic nedostal... A při tom se mi vůbec nezdá, že bychom my nebo naše dítě o něco přišli.
Zkusila jsem to vyúčtovata výsledek máte po sekcích zde:
úterý 10. září 2013
Úvahy o výchově I. aneb kontaktní rodičovství vs. líný rodič a právo na vlastní život (manuál pro spokojeného rodiče a kojence)
Od okamžiku, co se mi narodilo dítě uplynulo už pár měsíců a tak mám za sebou i pár (desítek?) knih o dětech a výchově a hlavně xy dní a týdnů nových zážitků. Počáteční nadšení a zamilovanost už snad přechází do lásky a tak je s přibývající náročností péče o toho malého člověka těžší obnovovat síly. Teda takhle: začíná mě urputně pálit základní otázka: jak vyrovnat naše potřeby. Respektive, jak to udělat, aby se na potřeby dospělého nemuselo úplně rezignovat a dítě nebylo ukráceno. Protože šťastná máma znamená šťastné dítě. Na druhou stranu, mít dítě znamená vždycky oběť. (I když mnohem horší oběť je podle mě chtít dítě a nemoct ho mít - když dítě máme, celá oběť se bohatě vrátí prostřednictvím obohacení života, péčí ve stáří atd.). Jak ale tu pečovatelskou "oběť" nezmutovat do stavu, kdy se z dospělého stane zničená posluhovací loutka 24 hodin denně?
čtvrtek 5. září 2013
Co by člověk nejvíc přál svému dítěti?
Přemýšlím nad tím od těhotenství. Aby se dobře cítilo ve své vlastní kůži. A aby poznalo, že viditelný svět je odrazem neviditelného - neboli, že na světě jsou hlubší hodnoty, než které jsou vidět na první pohled a že kvůli nim žijeme. Chci se vyhnout všemu soupeření co a jak rychle moje dítě bude nebo nebude umět a na jakou školu bude přijaté. Už teď se vždycky divím, když mě (samozřejmě jen některé) cizí matky s triumfálním úsměvem nebo naopak zoufalým výrazem atakují s tím, že jejich dítě v tomhle věku dělalo to a to a moje to už dělá dávno (následuje zoufalství hraničící s tragédií) nebo, že to moje dítě nedělá zatím vůbec (triumfální blaženost olympijského vítěze na druhé straně nelze přehlédnout). Nechci, aby podávalo výkony, ale aby umělo žít, žít vztahy. K sobě, k ostatním, ke světu a společnosti. A taky, jako moje tajné přání, aby s ním byla v životě sranda (to bude muset zvládnout především tatínek, já beru věci asi příliš vážně (mám to, jak vidím při každé návštěvě prarodičů, asi hluboce zděděné) a proto jsem tak ráda ve společnosti svého manžela a doufám, že on vytvoří našemu potomkovi odlehčenější vzor, než jsem měla možnost mít já. Nedělám si iluze, že nastanou okamžiky a období, kdy si budu tajně přát, aby moje dítě vystudovalo medicínu a dělalo profesionálně balet, ale doufám, že to bude vždycky jenom tajně a že mě to vždycky brzy přejde a vzpomenu si na to, co jsem si pro něj přála před narozením. Teď jde o to, neudělat si z toho výkon.
úterý 30. července 2013
Vyšla jsem z kina a začala psát blog.
La grande bellezza. Život. Kdo by ho nechtěl žít jako velkou nádheru. Všichni ho hledáme, já teď nově s malou dcerou. Jsem zvědavá, kam díky ní dojdu v hledání. A v žití. (Na děti Sorrentino, který natočil La grande bellezza, paradoxně zapomněl.)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)