Nemůžu si pomoct... volby.

Tenhle blog není a nikdy nebude primárně politický, nicméně je o životě a ten je politikou do značné míry určován. V předchozích třech příspěvcích jsem psala o největším přání, jehož hledání bylo tématem dokumentů Jana Špáty a jeho dcery. Ve druhém dílu Největšího přání, které Jan Špáta natáčel během přelomových událostí listopadu 89 je krásně vidět, jak je svoboda a demokracie pro lidi, kteří ji nemají důležitá. Jelikož nejen podle mého názoru stojíme před volbami, které co se týká osudu demokracie v naší zemi, dost možná budou osudné - rozhodně nejdůležitější od pádu totality, dovolila bych si místo dlouhého článku doporučit odkaz na článek prof. Tomáše Halíka, který to všechno skvěle shrnuje a říká věci, které považuju při rozhodování za podstatné. Nebudu lobovat za žádnou stranu, ač otevřeně říkám, že jsou mi programově sympatické tři - KDU ČSL, po jejich obnově s novými prověřenými osobnostmi, Strana Zelených a TOP 09. Volit budu první jmenovanou. Situace, která se zvolením prezidenta Zemana a pádem vlády vyostřila do nepředvídaných rozměrů, je nyní v našich rukou. Preference z hlediska zachování demokratičnosti vypadají velmi špatně a tak je důležitý každý hlas pro výše jmenované strany, které by mohly zvrátit posilující Zemanovu autokracii. Dnes jsem viděla vztyčený ukazováček na Vltavě směrem k hradu od Davida Černého a zcela s ním souhlasím (podobně se vyjadřovalo i celé osazenstvo tramvaje).
Opravdu tedy doporučuji k přečtení:

http://halik.cz/cs/ostatni/novinky/clanek/168/

a podívejte se na tohle:
http://www.youtube.com/watch?v=GQ-X0BRgc70

Pokud by někdo chtěl naletět rychlokvaškám v podobě ANO, zde je dobrý článek, proč říct ANO jasné Ne http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/margit-slimakova.php?itemid=21386

A co vy? Věřím, že k volbám půjdete a budete volit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Pokud náhodou ne, zvažte to ještě prosím.

Moje největší přání

Do třetice všeho dobrého na téma největší přání, tentokrát konečně více osobně. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, zdá se mi, že moje největší životní přání smrsklo svou reálnou podobu do jedné věty. (Mimochodem, nedávno jsem viděla Václava Havla říkat v jednom dokumentu, že se jeho životní pocit smrskl do jedné věty: "všechno je divný" - což považuju za dokonalý duchovní vhled - nic není jen tak...) Původně bylo moje přání velmi rozvětvené o mnoha bodech a podbodech, ale ukázalo se, že se mi tahle rozvětvenost těžko vybavuje v ranním polospánku, kdy si vybavuju, proč že mám vlastně vstávat:) (viz motivační systém popsaný v minulém příspěvku).

Manuál pro spokojenější život

V minulém příspěvku o největším přání jsem byla dost stručná. Věděla jsem totiž, že mi to nedá a že budu zase potřebovat víc času, abych mohla shrnout své čtenářské zážitky propojené s vlastní životní realitou a sepsat si to, co se mi už dlouhou dobu městná na nejrůznějších útržcích papírů v nočním stolku. 

Jsou to nejrůznější poznámky o tom, jak naložit se životem, aby člověk mohl být na jeho konci tak nějak... spokojený. A samozřejmě, pokud možno, nejen na konci. 

Největší přání

Asi před třemi lety se mě dokumentaristka Olga Špátová zeptala na to, jaké je moje největší přání. Snadná otázka, složitá odpověď. Olga tehdy chtěla natáčet pokračování dokumentární série, se kterou začal její otec, Jan Špáta. Chtěla zjistit, jestli se nějak proměnily hodnoty mladých lidí od dob komunistické totality. Překvapilo mě, jak mě ta otázka zaskočila. Od té doby se takhle ptám já ostatních a zjišťuju, že jsme na tom všichni podobně - ženeme se někam a nevíme kam, protože odpovědět na základní otázku našeho života neumíme. Přitom naše největší přání by měla být naše životní vize, se kterou ráno vstáváme a děláme, více méně, všechny činnosti během dne tak, abychom ji naplňovali... A jaké je vaše největší přání? :)