PF 2014

Letošní rok byl pro naši rodinu díky naší holčičce zatím ten nejnaplněnější a jsme za to strašně vděční. Byl skvělý a vím, že to není samo sebou. Možná také proto mám ráda bilancování a potřebu dál na všem pracovat a letos to dělám poprvé pořádně a systematicky - podle návodu v manuálu ke spokojenosti, který jsem popisovala tady. Takže po sobě nebudu naivně chtít velké věci jako dosud a budu postupovat velmi, ale velmi pomalu - vytvořím nový buzer lístek a použiju taky tuhle srandu http://www.konec-prokrastinace.cz/pripominac/ a budu si snít o tom, že se za rok budu moct potěšit s výsledkama. Ale i kdyby to vše zůstalo tak, jak to je teď, bylo by to strašně krásné. Přeju všem naplněný rok 2014.

Vánoce neskončily!

Celý web je zaplaven výkřiky a nadpisy typu "je po svátcích" a "jak přežít povánoční prázdnotu" atd. Ráda bych proto připomněla skvělou zprávu - Vánoce končí až na tři krále (podle liturgického kalendáře a katolické tradice, která je nositelkou Vánoc). Takže si to nekažte a užívejte si ty nejhezčí dny, kdy opadla největší práce se zařizováním, vařením a zůstal čas, kdy chodí jedna návštěva za druhou, všude svítí světýlka a je tím pádem taková ta útulná, trochu infantilní, ale prostě nezbytná rodinná atmosféra, pod stromečkem zůstávají zbytky rozbalených dárků, ze kterých se já osobně raduju (a hlavně čtu) nejradši večer, když byt ztichne a máme prostě hezký sváteční čas. Je to období, kdy můžete dítě uspávat koledami a vyprávět mu donekonečna jak to bylo v Betlémě a vůbec. Jsme nabití poselstvím Vánoc, ať už v tom hlubším křesťanském smyslu, nebo trochu přeneseně světštěji - tak či tak, všichni jsme se pokusili vyjádřit lásku lidem kolem sebe a dostali podobné "zprávy" od ostatních i pro sebe a dobrá zpráva je, že přesně z tohohle můžeme čerpat na celý rok a nést si tohle malé - velké poselství Vánoc pořád. Největší škoda je ochudit se o tyhle krásné dva vánoční týdny, považovat Vánoce za ukončené a propadat jakýmsi povánočním depresím (které, přiznávám, na mě trochu přicházejí v lednu a zaháním je projektama typu pomoct s čímkoliv komukoliv, případně vytřídit fotky za minulý rok, pracovat na předsevzetích nebo prostě jen hodně a dobře vařit teplý jídla a sedět co nejvíc někde u krbu nebo v teplé vaně a hlavně u toho všeho přemýšlet, jak je to s tou láskou na světě).

Změna (vánoční) perspektivy

Pokud jste unavení, vystresovaní, nevyspalí, ať už z Vánoc, nespících dětí nebo čehokoliv běžného, pak doporučuju přečíst si tento krátký příspěvek Ange villain. Myslím, že budu na tu maminku a všechny jí podobné muset myslet celé Vánoce. Nespavost mého dítěte je rázem zapomenuta...

Manuál pro Vánoce

Je čas vytáhnout loňský "vánoční manuál" a pustit se do toho... Teda, čas ho vytáhnout byl už tak před dvěma týdny, ale kvůli nemoci mám "zpoždění". Mě to ale rozhodně nevadí, prostě to nějak bude - rozhodně stejně ani minulý rok ani asi nikdy v budoucnu nezvládnu vše, ale je pro mě dobrý pocit mít to sepsané. Tak tady je pro ty z vás, co potřebují inspiraci.

Zjišťuju, že jak jsem ve všem pořád začátečník, bez zaběhaných rituálů a tradic, proto se mi hodí něco jako moje vlastní manuály - pro různé příležitosti - těhotenství, porod, šestinedělí, rodinná organizace - teď aktuálně pro Vánoce. Už to nechci každý rok znova vymýšlet, dohledávat recepty, rozplánovávat a stejně se pokaždé znovu divit, jak jsem NA TOHLE mohla zapomenout. Tady je můj manuál pro u(pře)žití Vánoc. Třeba vám to taky k něčemu bude. Postupně ho budu ještě určitě pro sebe doplňovat s tím, jak si budu vzpomínat na další věci.

Dělat věci pořádně.

Baví mě dělat věci pořádně. Právě proto, že většinou to okolnosti neumožňují (a já se z toho nijak nehroutím), ale když je to někdy možné, je to úplná slast. A je to pro mě nové. Opravdu přečíst noviny, nejen přeletět, respektive Respekt:). Důkladně uklidit kuchyň než začnu vařit, a opravdu si vzít zástěru, na kterou nevímproč nikdy nedojde. Opravdu nahlas poděkovat, nejen v duchu. Opravdu se omluvit, nejen sama sobě. Důkladně vyválet těsto, ne jen aby to už hlavně bylo. Uklidit skříň do a dát do ní voňavý pytlíček. Opravdu použít noční krém. Zcela vážně jít včas spát. A napéct perníčky tak, aby stihly do Vánoc změknout. Ne, to není perfekcionismus - ten vidím v tom, když je člověk nervózní, když ty věci nejsou dokonalé. Tohle je pro mě zkušenost řádu, který drží a dává smysl. Tak trochu zen vlastně. Vlastně ne tak trochu, ale úplně:)

Vánoce

V posledních dnech všechny blogy oplývají příspěvky na téma vánoční výzdoby a vánoční recepty. Vánoční výzdobu mám ráda, pečení ještě víc, nepopírám, že přispívá ke krásné atmosféře a že je to nepostradatelná  záležitost zvlášť pro děti. Já se taky ráda inspiruju hezkýma fotkama, louskám s chutí ořechy do cukroví po večerech a světýlka v nejrůznějších podobách považuju za sice rozmařilou, ale pořád nutnost. Ale taky si říkám, že se ty Vánoce nějak redukují. Rozhodně nechci být moralista a nijak skuhrat nad vyprázdněností společnosti - považuju za skvělé i když lidi berou Vánoce "jen" jako rodinný svátek, kdy si vzájemně děláme radost. Taky je mi jasné, že nijak nemůžeme nutit nevěřící lidi, aby Vánoce prožívali v pravém významu, protože to prostě takhle nefunguje. Nicméně mi v téhle souvislosti pořád vyvstává takový trochu až stud, že to je taky hodně naše "chyba" (rozuměj věřících lidí). Nejsme schopni všechny ty zálěžitosti kolem víry nějak smysluplně a hlavně inspirativně zprostředkovat - nejenom teda slovama, ale hlavně životem. Prostě to ty lidi okolo nás netáhne - tak čemu se divíme. 

Je s tím samozřejmě vícero problémů - například složitý církevní jazyk, který se musí pro lidi mimo církev celkem složitě překládat, což bohužel opravdu málokdo umí a dělá (sama jsem se o to pokusila v minulém příspěvku a s výsledkem nejsem vlastně vůbec spokojená - bylo to dobré resumé pro mě, ale co z toho mají mít ostatní? Také nemám moc ráda ani své vlastní, natož cizí, amatérské pokusy o teologii, na to existuje přiliš mnoho kvalitní odborné i popularizující literatury - a přesně pro lidi "nevěřící", ale hledající smysl jsou skvělí autoři například Tomáš Halík nebo Marek Orko Vácha, ale i mnoho dalších). Nevěřící lidi všechny ty prapodivné církevní výrazy prostě odrazují a věčící je zase mají až příliš zažité na to, aby s nimi nakládali jinak (současný papež se o to velmi snaží, tak snad alespoň to bude mít nějaký dopad). Stejně tak dogmata - těžko vysvětlovat nevěřícímu, který je považuje za nesmysly, že ty věci se mají trochu jinak - že opravdu nejde o slepé následování jakéhosi dávno stanoveného bludu, který nám teď jen podivně komplikuje život a vlastně ho nikdo nechápe - ale že jde o styl uvažování a hlavně žití, který je naprosto kompatibilní s dnešní a vůbec jakoukoli dobou, právě proto, že jde o vnitřní smysl věcí. Těžko se čelí také kritice od nevěřících ohledně klasických ohraných témat typu antikoncepce, potraty a podobné záležitosti, které se církev snaží nasměrovat do roviny ideálu, ale současně chápe konkrétní situaci konkrětního člověka a podle ní s tím také zachází - žádné házení do pekel, jak si často nevěřící představují. Těžko se nevěřícím ukazuje, že křesťanství není (vůbec!) jen soubor morálních pravidel (jak často kritikové neprávem přidávají "zastydlých" v minulosti) - naopak, o morálku opravdu zase až tolik nejde - podstata víry je v úplně něčem jiném - v něčem, co má potenciál oslovit každého člověka, protože je to jeho bytostnou, ač často neuvědomělou, potřebou (nejlepší kniha, kterou jsem na toto téma četla je od E. Drewermanna - Stopy spásy). Problémů mezi věřícími a nevěřícími je hodně a je to opravdu složité. Jak pak po někom chtít, aby Vánoce prožíval jinak než věšením výzdoby, pečením a sháněním dárků. Není na tom nic špatného, naopak, vlastně to všechno také moc hezky krouží kolem tématu "láska", ale někdy je to překryto příliš praktickými záležitostmi, než aby se téhle lásce dalo dost prostoru a načerpali jsme z ní na celý rok - a beru si to i jakou svou "neschopnost", že v tom neumíme ukázat lidem trochu víc...

Co s načatým adventem?

Advent se rozběhl do prvního týdne a já jako každý rok nestihla předem promyslet, jak s ním letos naložit, aby byly Vánoce, jaké mají být - vyvrcholením očekávání, přípravy - samozřejmě nejen vnější. Nejsem z těch, co by zatracovali v rámci příprav úklid, protože úklid vnější mně osobně pomáhá v (ú)klidu vnitřním. Jenže to nestačí. Mám ráda, když mám před Vánocema a Velikonocema nějaké téma, díky kterému opravdu provedu vnitřní úklid a na které můžu myslet během období příprav, adventu a půstu a které mě pak někam posune v kontextu s vánočním nebo velikonočním významem. Naopak nemám moc ráda veřejné hlásání náboženských pravd lidem, kteří nejsou "uvnitř" tzn. věřící a taky skrytou a vlastně ani otevřenou evangelizaci, tedy způsob, jak v náboženské terminologii cokoli hlásat nevěřícím. Myslím si, že život je příliš složitý, než aby existovala jediná pravda, ač se sama cítím naprosto doma v katolickém vyznání a věřím, že každý člověk potřebuje nějaké zázemí, kořeny, tradici, mít se o co opřít, aby nezabředl do existenciální propasti nebo ezoterických nesmyslů. Protože ale Vánoce slaví téměř celý západní svět, myslím si, že nemusí být špatné trochu občas přehazovat výhybku z vánočního konzumu na pravý smysl, který v sobě Vánoce nesou. Podle mě není nic špatného na tom, když lidé berou Vánoce alespoň jako svátky rodiny, chtějí si udělat radost a dát si spolu slavnostní večeři. Nicméně v pravém smyslu Vánoce nabízejí mnohem, mnohem víc.

Malé černé

Dneska jsem se probírala šatní skříní a po krátkém váhání učinila následující objev: mám spoustu šatů a taky spoustu tepláků. Šaty od porodu nemám skoro kam nosit, tepláky, resp. elasťáky nosím pořád. Tak to trochu otočíme. Tepláky a všechny ty tzv. domácí věci půjdou prozatím do krabice, o které jsem psala tady, abych se jich lehce vzdala a věděla, že v nejhorším se po nich neslehla zem, nicméně po dnešní testovací jízdě už si nemyslím, že nějaké nejhorší bude. Naopak. Už jste někdy oblékly na doma malé černé? Pokud ne, tak vám to doporučuju teď hned vyzkoušet. To je pocit! Nejdřív si připadáte divně, ale pak si dáte nohu přes nohu i když to nikdo nevidí, manželovi odpovídáte šarmantněji a cítíte se tak nějak vznešeně. Jsem teď na hlavní pracovní poměr rodič, což mě ale nijak nestigmatizuje, že bych MUSELA doma nosit to tzv. domácí oblečení! Proč? Protože je to levné a pohodlné? Nesmysl - na šatech s teplýma punčocháčema není nic drahého - v každém second handu najdete malé černé (nebo jejich sportovnější verzi) za dvě tři stovky a není na nich rozhodně ani nic nepohodlného a to, že se trochu zničí flekama od mrkvičky je prostě součást života. Kdybych čekala dva tři roky, než se vrátím "mezi lidi" (copak dítě a manžel nejsou lidi říkala jsem si dneska? A co já? Doma se vidím v zrcadle mnohem častěji než v práci...), kdo ví, jestli bych si na sebe tyhle modely ještě vůbec oblékla - kdo ví, co se bude nosit, jakou budu mít velikost a náladu za dva roky... Myslím, že si na sebe zítra vezmu i perlový náhrdelník. Život je teď a tady, k čemu mi to je ve skříni:)