Co s načatým adventem?

Advent se rozběhl do prvního týdne a já jako každý rok nestihla předem promyslet, jak s ním letos naložit, aby byly Vánoce, jaké mají být - vyvrcholením očekávání, přípravy - samozřejmě nejen vnější. Nejsem z těch, co by zatracovali v rámci příprav úklid, protože úklid vnější mně osobně pomáhá v (ú)klidu vnitřním. Jenže to nestačí. Mám ráda, když mám před Vánocema a Velikonocema nějaké téma, díky kterému opravdu provedu vnitřní úklid a na které můžu myslet během období příprav, adventu a půstu a které mě pak někam posune v kontextu s vánočním nebo velikonočním významem. Naopak nemám moc ráda veřejné hlásání náboženských pravd lidem, kteří nejsou "uvnitř" tzn. věřící a taky skrytou a vlastně ani otevřenou evangelizaci, tedy způsob, jak v náboženské terminologii cokoli hlásat nevěřícím. Myslím si, že život je příliš složitý, než aby existovala jediná pravda, ač se sama cítím naprosto doma v katolickém vyznání a věřím, že každý člověk potřebuje nějaké zázemí, kořeny, tradici, mít se o co opřít, aby nezabředl do existenciální propasti nebo ezoterických nesmyslů. Protože ale Vánoce slaví téměř celý západní svět, myslím si, že nemusí být špatné trochu občas přehazovat výhybku z vánočního konzumu na pravý smysl, který v sobě Vánoce nesou. Podle mě není nic špatného na tom, když lidé berou Vánoce alespoň jako svátky rodiny, chtějí si udělat radost a dát si spolu slavnostní večeři. Nicméně v pravém smyslu Vánoce nabízejí mnohem, mnohem víc.

Většinou se k hledání svého adventního tématu dostanu až ke konci přípravných období, tentokrát jsem to snad stihla trochu dřív, což mi dává větší prostor. Náhodou jsem poslouchala přednášku o tom, jak na lidský život a jeho smysl a problémy a krize nahlíží psychologie a jak teologie a hodně mě oslovila myšlenka, že naše nitro je jako hrad se spoustou komnat, které máme postupně poznávat (což je známý koncept Terezie z Avily), nicméně to oslovující pro mě bylo, že v těchto komnatách nás očekává sám KRÁL. Neboli: každý člověk je v základu dobrý a je očekáván tím největším dobrem. To samo o sobě vybízí ke vznešenému pocitu a konání dobra... V křesťanském kontextu se tím Králem samozřejmě myslí Bůh a mně to připadá jako krásná adventní možnost, jak si uvědomit, že Vánoce, neboli oslava narození malého Ježíška, příchod krále, který nám ukázal, že je možné žít s mnohem hlubším smyslem a jinou perspektivou, perspektivou dobra, je strašně velká věc - my jsme čekali na krále, ale v podstatě je to obráceně - on  čeká na nás - v našem srdci, byli jsme stvořeni a žijeme proto, abychom ho našli. Jen se k němu přes všechny ty dárky, úklidy a šílení dostat:)