Nová láska - montessori

Pro hodně z vás je to rutina, ale já se musím i přes přetrvávající blogovací přestávku podělit o svoje nové nadšení ze znovuobjevení montessori principů při "výchově" dětí. Sleduju vícero blogerek, které montessori záležitosti běžně praktikují, ale nějak mě musel nakopnout až zkušenostní kurz k pochopení toho, že montessori není jen "přesýpání-přelévání", jak jsem si to pro sebe ke své škodě zaškatulkovala.

Je to totiž celý princip "doprovázení" dítěte, který je mi v určitých věcech mírně nesympatický (například velkým "uctíváním" zakladatelky, nekompromisním užíváním vlastního názvosloví, asi zdánlivou drezúrou dětí, které jsou chvílema dokonalé jako roboti apod.), ale jako celek bude k nezaplacení. Naomi Aldort se prý někde vyjádřila, že je možná převtělením Marie Montessori, čímž je jasné, že obě jedou na stejné vlně a zapadají tak i do mého konceptu o dětech.

Jelikož stále trpím velkým nedostatkem času, pokusím se jen v bodech shrnout, co pro mě nyní znamená montessori a budu ráda, když mi zkušené montessori-matadorky doplní další mezery. Zaměřuju se teď ale jen na praktické dopady na naši domácnost (nikoliv na bohatou teorii za tím) a také na věk mezi 1-2. rokem, protože od 3 let je montessori ještě mnohem více rozpracovaná ve všech směrech vývoje, má jasnou strukturu rozvíjených oblastí atd.

1. Montessori přístup dbá na uspořádané prostředí přístupné dětem. To znamená, že jsme překopali všechny věci v domácnosti tak, aby na ně naše batole dosáhlo, aby vše mělo své jedinečné místo - tedy už žádné další zdánlivě navenek "uklizené", přitom uvnitř pro dětkou mysl naprosto neuspořádané krabice či košíky plné hraček, ale poličky na úrovni batolecích očí s přehledně vyskládanými předměty. Totéž co se týká předmětů denní potřeby a sebeobsluhy (tzn. dosažitelné mycí potřeby, kartáček na zuby, ručník, nočník, koš na prádlo, bryndák, dětský smetáček, hadřík na utírání rozlitých věcí - to vše si dítě potřebuje samo dokázat donést, aby to začalo samo používat). Montessori děti se umí obsloužit mnohem dříve než děti, které podobnou výchovu nezažily. Pokud je někdo montessori nepolíbený jako já, doporučuju například toto video https://www.youtube.com/watch?v=a_gbX6SAWVY&list=PLIk8ZdXH1pjwP4DKQM0osTu66KlsVOKWr

2. Záměrně píšu výše "předměty", ne "hračky", protože jsem konečně pochopila, že dětem absolutně nejde o hračky, ale o reálný život. To, že mám dceru přibírat do všech činností od vaření po luxování jsem už dávno pochopila, ale že to je vlastně její hlavní zájem (ne "jít si konečně hrát, aý maminka něco dodělá) a rozvojová aktivita mi došlo až teď. Čili idálně uklízet, vařit, zahradničit od rána do večera:) A pokud nemůžou děti vykonávat to, co my dospělí, pak vezmou na milost většinou jen takovou pomůcku  neboli předmět, který má nějaký smysl - využití a ideálně kopíruje něco, co používají velcí lidé (už teď se těčím, jak budu vyrábět zkušební rámy, na kterých jsou připevněné přezky pásků, knoflíky s dírkami atd. a dítě se učí je zapínat, zavazovat tkaničky atd.). Až teď mi docvaklo, proč naše roční slečna ignoruje koš plný plyšáků a různých nesmyslů, které se nedají nijak zapnout, navléct, postavit nebo vložit do sebe apod. Jednak jsou plyšáci opravdu asi jen pro větší děti s fantazií, kdy už se s nimi dají vymýšlet hry a jednak plyšáci nijak zásadně nekopírují dospělé prostředí. Jedna panenka sice dostala milost, ale ta právě slouží k uspávání, krmení a mytí - je to prostě něco jako miminko pro mojí holčičku, která jí dělá maminku.
Oblast montessori pomůcek je ale nezměrná a většina z nich opravdu nemá s hračkami běžně dostupnými téměř nic společného. Takže jsem zahájila novou etapu výroby "funkčních" předmětů a pomůcek, které konečně naše dítě na chvíli zabaví narozdíl od vzteklého házení plyšáky a dalšími nesmysly, které jsme spolu zažívaly poslední dobou.

3. Úklid a krása prostředí, tedy bytu, ve kterém žijeme je pro montessori zásadní a podstatná. Věřte nevěřte, i třináctiměsíční batole si po sobě umí uklízet věci, což by mě nikdy nenapadlo. Stačí každé věci dát své jasné místo a musí být samozřejmě dosažitelné pro dětské ruce a pak už jen pár dní ukazovat, že po každém použití předmětu se dá zpátky, než se vytáhne další. Nám k tomu pomohla otázka "kam to patří" a už to jde téměř automaticky. Hm. Tedy konec obýváku proměněného v atomový výbuch s blížícím se večerem. Teď už je na zemi vždy jen jedna hračka a kdykoli může přijít návštěva! Tak jednoduché a geniální a při tom mi to trvalo tak dlouho objevit:)) Stejně tak konec všem rozlitým, rozsypaným, pobryndaným a jánevímjakušpiněným věcem. Moje původní strategie - kašlu na to, uklidím to večer, jen ať neřve se změnila v opak - hele, vysypalo se to, jak se to uklidí? A je z toho aktivita na deset minut k nezaplacení (samozřejmě, sám by to člověk uklidil za deset vteřin, ale to je právě to, o co tady nejde).
Plus to samozřejmě vytváří příjemný tlak na nás, rodiče, abychom vše v bytě udržovali v pořádku a na svém místě, protože to dítě to vidí:) (a opakuje, že).


Co znamená montessori pro vás? Máte nějaké tipy, kde se inspirovat, jak vyrábět pomůcky, případně koupit, jak uspořádat prostředí, jaké aktivity jsou zajímavé pro takhle malá batolata?