Blog o tom, že život není černobílý, o hledání rovnováhy, štěstí a spokojenosti, motivace a sebekoučinku, a v neposlední řadě o mateřství a dětech, společnosti, ale také knihách, filmech a víře a dalších věcech, které mi leží na srdci...
pondělí 3. března 2014
Projekt vděčnosti - den 2.
Manžel se v pořádku vrátil z týdenní konference v Římě a přivezl spoustu italských delikates z tamního trhu. Díky i sama sobě, že jsem ten týden s malou přežila:)!
Projekt vděčnosti - den 1.
V mém buzerlístku na březen jsem se odhodlala k zapisování každodenních věcí, za které jsem vděčná.
Zkusím tedy tady na blogu místo fotky zapsat jednou větou denně to, za co děkuju.
Den 1:
Máma mi pomohla s dcerkou a já se raduju a děkuju, že se náš vztah strašně prohloubil s příchodem toho malého tvorečka, máma mě zahrnuje péčí, která mi od ní někdy dřív možná chyběla a tak si to teď vynahrazuju a doufám, že jednou takhle budu moct pomoct a být na blízku své holčičce taky.
Den 1:
Máma mi pomohla s dcerkou a já se raduju a děkuju, že se náš vztah strašně prohloubil s příchodem toho malého tvorečka, máma mě zahrnuje péčí, která mi od ní někdy dřív možná chyběla a tak si to teď vynahrazuju a doufám, že jednou takhle budu moct pomoct a být na blízku své holčičce taky.
Buzerlístek březen
Březen pro mě minulý rok znamenal největší změnu v životě v podobě narození naší malé holčičky. Život se změnil navždy. Letos v březnu zkusím alespoň tyhle malé změny, v únoru se mi moc nedařilo...
1. Moje tělo: upravené vlasy. Ano, opět. Čím unavenější jsem, tím náročnější je přestat s letitým zlozvykem. A tak na sebe musím být o to mírnější a dát si další šanci. O tom to přece je. Snad se mi to do konce roku povede:) Budiž mi také omluvou, že v kadeřnictví byla objednací lhůta pět týdnů, než jsme našli vhodnou kombinaci jejich a manželova plánu... A jelikož je březen letos i měsícem půstu a přípravy na Velikonoce zaměřím se i na zdravější jídleníček nás všech.
2. Moje psychika a duchovno: ano, i zde se bude opakovat únorový záměr. Stihla jsem totiž vždycky dřív usnout, než si promyslet a uvědomit dobré věcí, které se staly a pocit vděčnosti za ně. Pomáhá to pocitu spokojenosti, inspirace kromě jiného zde.
V jedné studii o vděčnosti, vedené Robertem A. Emmonsem Ph.D. na University of California v Davisu a jeho kolegou Mikem McCulloughem na University v Miami, náhodně rozdělení účastníci dostali následující úkol. Každý týden si měli vést krátký deník. Jedna skupina měla stručně popsat pět věcí, za které byli vděční v minulém týdnu, druhá skupina měla zapisovat pět jakýchkoli potíží z předchozího týdne a třetí, neutrální, skupina měla zapisovat seznam pěti významných událostí, ale nebylo jim řečeno, zda se zaměřit na pozitivní nebo negativní. O deset týdnů později účastníci v první skupině "vděčnosti" se cítili lépe a své životy hodnotili o 25 procent šťastnější, než příslušníci "negativní" skupiny. Vyskytovalo se u nich i méně zdravotních problémů.
Co víc, pocit a vědomí vděčnosti velmi úzce souvisí s duchovním životem a s tím, komu děkovat...
3. Moje vztahy: pokusím se rozhýbat vztahy s tchýní. Alespoň jedna návštěva týdně s vnučkou a koláčem by tomu mohla pro začátek pomoct.
4. Moje domácnost: patnáct minut debordelizace denně. Sice jsem s projektem debordelizace začala už v adventu, je ale pořád co dotáhnout, takže se o to zase pokusím. Čím víc je člověk doma, tím víc to tam potřebuje mít uspořádané, aby se tam nezbláznil...
1. Moje tělo: upravené vlasy. Ano, opět. Čím unavenější jsem, tím náročnější je přestat s letitým zlozvykem. A tak na sebe musím být o to mírnější a dát si další šanci. O tom to přece je. Snad se mi to do konce roku povede:) Budiž mi také omluvou, že v kadeřnictví byla objednací lhůta pět týdnů, než jsme našli vhodnou kombinaci jejich a manželova plánu... A jelikož je březen letos i měsícem půstu a přípravy na Velikonoce zaměřím se i na zdravější jídleníček nás všech.
2. Moje psychika a duchovno: ano, i zde se bude opakovat únorový záměr. Stihla jsem totiž vždycky dřív usnout, než si promyslet a uvědomit dobré věcí, které se staly a pocit vděčnosti za ně. Pomáhá to pocitu spokojenosti, inspirace kromě jiného zde.
V jedné studii o vděčnosti, vedené Robertem A. Emmonsem Ph.D. na University of California v Davisu a jeho kolegou Mikem McCulloughem na University v Miami, náhodně rozdělení účastníci dostali následující úkol. Každý týden si měli vést krátký deník. Jedna skupina měla stručně popsat pět věcí, za které byli vděční v minulém týdnu, druhá skupina měla zapisovat pět jakýchkoli potíží z předchozího týdne a třetí, neutrální, skupina měla zapisovat seznam pěti významných událostí, ale nebylo jim řečeno, zda se zaměřit na pozitivní nebo negativní. O deset týdnů později účastníci v první skupině "vděčnosti" se cítili lépe a své životy hodnotili o 25 procent šťastnější, než příslušníci "negativní" skupiny. Vyskytovalo se u nich i méně zdravotních problémů.
Co víc, pocit a vědomí vděčnosti velmi úzce souvisí s duchovním životem a s tím, komu děkovat...
3. Moje vztahy: pokusím se rozhýbat vztahy s tchýní. Alespoň jedna návštěva týdně s vnučkou a koláčem by tomu mohla pro začátek pomoct.
4. Moje domácnost: patnáct minut debordelizace denně. Sice jsem s projektem debordelizace začala už v adventu, je ale pořád co dotáhnout, takže se o to zase pokusím. Čím víc je člověk doma, tím víc to tam potřebuje mít uspořádané, aby se tam nezbláznil...
pondělí 24. února 2014
Nebloguju.
Protože nespíme. Kvůli malé slečně, která má zcela nepochopitelný spánkový vývoj - jako mimino do tří měsíců spala úžasně, v podstatě celou noc a v okamžiku, kdy jsem si řekla, že to nespaní se nám asi z nějakého důvodu vyhlo a že je to úžasné, se to otočilo. Takže veškerou energii věnuju na zotavení se z nocí, které jsou strašně vyčerpávající. Už na začátku jsem si řekla, že blog nebudu psát na úkor opravdového života, vztahů a své energie. Tak to teď sice dodržuju, jinak to ani nejde, ale někde vzadu mi tam samozřejmě visí nesplěnný úkol - a to jsem přesně nechtěla:) Nevadí. Připadá mi podstatnější si teď ve chvilkách času přečíst něco o dětském spánku, jídle, očkování, Ukrajině nebo trochu dehonestovat šílenství z olympiády, proti které bych nic neměla, kdyby šlo jen o sport, ale jelikož jde o mnohem víc a jsou to věci velmi závažné, nemůžu to ignorovat, ač jen na sociálních sítích v "rozhovorech" s kamarády. Blogosféra bez mých příspěvků zcela jistě vydrží, zatímco moje rodina bez mojí energie dost těžko... Takže volba je jasná, kvalitního čtení je na světě dost:) Mimochodem doporučuju z poslední doby Zázemí od Jany Šrámkové, úžasná kniha, autorka (a mimochodem první dětská láska mého muže:). Jaké čtení nebo blogy doporučujete vy?
neděle 9. února 2014
UTS/DYI domeček z krabice pro holčičku
Naše malá holčička se rozhodla definitivně ukončit kariéru miminka tím, že začala chodit. Na jednu stranu je mi to líto, protože už to opravdu není to miminko, které jsme si přinesli z porodnice, zatímco většina dětí je v tomhle období ještě hodně miminkovská, na druhou stranu si od toho slibuju její větší samostatnost - méně nošení, namožených zad, méně ujídání smítek z podlahy (protože už nemá nos těsně nad ní) a tak různě podobně. Takže z ní je oficiálně malá slečna, ač jí je teprve deset měsíců, pobíhá po bytě čím dál nedohonitelnější rychlostí. Spolu s tím jsem začala mít pocit, že potřebuje nějaké svoje místo (pokojíček ještě nemá) a tak jsem jí ho vytvořila. A rozhodla jsem se to zveřejnit jako jedno ze svých vlastnoručních děl a založit tak kategorii DYI neboli (taky se vám nezdají tyhle anglikanismy?) UTS (udělej to sám). Jenže to by jako název kategorie nikdo nepochopil. No nic.
pondělí 3. února 2014
KOLIK STOJÍ MIMINO?
Naši rodinu zhruba odhadem něco kolem 28 500Kč se vším všudy za celý první rok. O mama-mimi byznysu není potřeba nijak zdlouhavě informovat. Přehledně to popisuje například Radka z blogu Kusanec tady: http://www.kusanec.cz/2014/01/rodicem-levne-stastne.html, kde uvádí články odkazující na průměrnou cenu mimina od 35 000 do 90 000 Kč. Koho děsí i ta spodní hranice, nechť čte dál, sama jsem důkazem, že to jde i levněji a bez zásadního odpírání (aspoň podle mé čerstvé zkušenosti).
Když jsme poprvé (a v podstatě naposled) navštívili s manželem jeden z velkých řetězců s dětským zbožím, (ještě když jsem byla těhotná - čti nezkušená), stáli před námi ve frontě u pokladny budoucí rodiče s nákupem, který ve výsledku stál přesně sto tisíc. Nevtipkuju. Samozřejmě, je to asi taky dost výjimka, nicméně, když vidím kolem sebe rodičovské nákupy, tak možná když se to všechno sečte, dopadlo by to stejně, jako u tohoto páru, který se prostě rozhodl pořídit většinu věcí najdnou (včetně luxusního kočárku se všemi možnými i nemožnými doplňky, to je pak hned).
My jsme nakonec koupili kočárek stejný jako oni, nicméně z aukra. Po dvou dětech, ale krásný, funkční, nejlehčí na trhu, jako jeden z mála bez rakovinotvorných výparů a za zlomek ceny. Přišlo mi lepší koupit použitý luxusní kočár, než za tutéž cenu nový tzv. obyčejný, který by přinesl všechny nevýhody a brzský rozpad. Tenhle náš první miminovský způsob nákupu (radši staré, ale značkové - resp. kvalitní a pokud to jde klidně použité, ale levné) mě natolik inspiroval, že jsme se takto začali chovat při všech nákupech. A zdá se, že nás byznys kolem dětí téměř minul. Když se mě nedávno ptala kamarádka, kolik nás stál první rok s miminem, došla jsem k odhadované částce, která je opravdu minimální, ač nutno přiznat, že jsme spoustu věcí dostali od kamarádů (a slibuju, že budeme samozřejmě taky posílat dál), na druhou stranu, kdo s dítětem od kamarádů nic nedostal... A při tom se mi vůbec nezdá, že bychom my nebo naše dítě o něco přišli.
Zkusila jsem to vyúčtovata výsledek máte po sekcích zde:
Když jsme poprvé (a v podstatě naposled) navštívili s manželem jeden z velkých řetězců s dětským zbožím, (ještě když jsem byla těhotná - čti nezkušená), stáli před námi ve frontě u pokladny budoucí rodiče s nákupem, který ve výsledku stál přesně sto tisíc. Nevtipkuju. Samozřejmě, je to asi taky dost výjimka, nicméně, když vidím kolem sebe rodičovské nákupy, tak možná když se to všechno sečte, dopadlo by to stejně, jako u tohoto páru, který se prostě rozhodl pořídit většinu věcí najdnou (včetně luxusního kočárku se všemi možnými i nemožnými doplňky, to je pak hned).
My jsme nakonec koupili kočárek stejný jako oni, nicméně z aukra. Po dvou dětech, ale krásný, funkční, nejlehčí na trhu, jako jeden z mála bez rakovinotvorných výparů a za zlomek ceny. Přišlo mi lepší koupit použitý luxusní kočár, než za tutéž cenu nový tzv. obyčejný, který by přinesl všechny nevýhody a brzský rozpad. Tenhle náš první miminovský způsob nákupu (radši staré, ale značkové - resp. kvalitní a pokud to jde klidně použité, ale levné) mě natolik inspiroval, že jsme se takto začali chovat při všech nákupech. A zdá se, že nás byznys kolem dětí téměř minul. Když se mě nedávno ptala kamarádka, kolik nás stál první rok s miminem, došla jsem k odhadované částce, která je opravdu minimální, ač nutno přiznat, že jsme spoustu věcí dostali od kamarádů (a slibuju, že budeme samozřejmě taky posílat dál), na druhou stranu, kdo s dítětem od kamarádů nic nedostal... A při tom se mi vůbec nezdá, že bychom my nebo naše dítě o něco přišli.
Zkusila jsem to vyúčtovata výsledek máte po sekcích zde:
sobota 1. února 2014
Buzerlístek únor
Jelikož náš milovaný potomek stále odmítá spinkat v noci, stávají se z nás energeticky vysáté přízraky. A tak jde stranou i blog. Nicméně předsevzetí ne (za to může buzerlístek významně visící na lednici)! A s únorem je čas na další.
1. Moje tělo: upravené vlasy. Vlasy koruna krásy. Nemá smysl to více rozepisovat. Ani to, že když je člověk na mateřské, tak to z časových (nebo spíš energetických) důvodů dost podceňuje. A já říkám dost! Dost neupraveným vlasům, dost odkládání jejich umytí a návštěvy kadeřníka, dost natáčení vlasů na prst. Prostě dost.
2. Moje psychika a duchovno: každodenní zastavení se večer a uvědomění si dobrých věcí, které se staly a pocitu vděčnosti za ně. Pomáhá to pocitu spokojenosti, inspirace kromě jiného zde.
3. Moje vztahy: nestěžovat si. Především ne manželovi a to na cokoli. Zabije se tím moře času i atmosféra. A stejně to nic nevyřeší. Raději řešit problémy konstruktvině a těm neřešitelným se smát (na to je expert můj manžel). Prostě hlavně nehudrovat, zabíjí to ženskost a vztah a vůbec.
4. Moje domácnost: úklidové čtvrthodinky podle plánu (psala jsem o tom v článku o hospodyňkách). Sice to dělám průběžně pořád, ale jisté zintenzivnění a doladění je na snadě. Patnáct minut denně věnovaných jedné části bytu a sobotní velký úklid není potřeba.
1. Moje tělo: upravené vlasy. Vlasy koruna krásy. Nemá smysl to více rozepisovat. Ani to, že když je člověk na mateřské, tak to z časových (nebo spíš energetických) důvodů dost podceňuje. A já říkám dost! Dost neupraveným vlasům, dost odkládání jejich umytí a návštěvy kadeřníka, dost natáčení vlasů na prst. Prostě dost.
2. Moje psychika a duchovno: každodenní zastavení se večer a uvědomění si dobrých věcí, které se staly a pocitu vděčnosti za ně. Pomáhá to pocitu spokojenosti, inspirace kromě jiného zde.
3. Moje vztahy: nestěžovat si. Především ne manželovi a to na cokoli. Zabije se tím moře času i atmosféra. A stejně to nic nevyřeší. Raději řešit problémy konstruktvině a těm neřešitelným se smát (na to je expert můj manžel). Prostě hlavně nehudrovat, zabíjí to ženskost a vztah a vůbec.
4. Moje domácnost: úklidové čtvrthodinky podle plánu (psala jsem o tom v článku o hospodyňkách). Sice to dělám průběžně pořád, ale jisté zintenzivnění a doladění je na snadě. Patnáct minut denně věnovaných jedné části bytu a sobotní velký úklid není potřeba.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)