Je čas udělat chai latte a vytáhnout loňský "vánoční manuál" a pustit se do toho... Teda, čas ho vytáhnout byl už tak před dvěma týdny, ale kvůli nemoci mám "zpoždění". Mě to ale rozhodně nevadí, prostě to nějak bude - rozhodně stejně jako minulý rok - a ani asi nikdy v budoucnu nezvládnu vše, ale je pro mě dobrý pocit mít to sepsané. Tak tady je pro ty z vás, co potřebují inspiraci.
Zjišťuju, že jak jsem ve všem pořád začátečník, bez zaběhaných rituálů a tradic, proto se mi hodí něco jako moje vlastní manuály - pro různé příležitosti - těhotenství, porod, šestinedělí, rodinná organizace - teď aktuálně pro Vánoce. Už to nechci každý rok znova vymýšlet, dohledávat recepty, rozplánovávat a stejně se pokaždé znovu divit, jak jsem NA TOHLE mohla zapomenout. Tady je můj manuál pro u(pře)žití Vánoc. Třeba vám to taky k něčemu bude. Postupně ho budu ještě určitě pro sebe doplňovat s tím, jak si budu vzpomínat na další věci.
Blog o tom, že život není černobílý, o hledání rovnováhy, štěstí a spokojenosti, motivace a sebekoučinku, a v neposlední řadě o mateřství a dětech, společnosti, ale také knihách, filmech a víře a dalších věcech, které mi leží na srdci...
sobota 29. listopadu 2014
sobota 22. listopadu 2014
Kdo může za bacily?
Celá rodina je u nás už potřetí za sebou nemocná v průběhu několika týdnů. Mimochodem proto taky opět blog zeje prázdnotou - rodina mě potřebuje víc. Nemám ráda řeči typu, kdo nezažil - nepochopí, ale tady si nemůžu pomoct. Kdo nezažil vlastní nemoc s malým dítětem bez babiček, neví co to je. Zvlášť v případě, že je dítě také nemocné. No ale k jádru toho, na co si chci postěžovat. Kde se ty bacily berou, že jo? Samozřejmě je každá zodpovědný především za sebe. A nedá se vždycky ovlivnit všechno. Existují ale typy lidí, kteří prostě na druhé lidi kašlou. A to jak přeneseně, tak doslova. V neděli jsme byli po týdnu, kdy jsme byli konečně pár dní zdraví na křtinách. Byla jsem za kmotru, takže to byl pro mě krásný a důležitý den a nechtěla jsem si nechat ujít ani oslavu. Oslavu, na které bohužel byl jeden kašlající chlapeček a smrkající maminka. Moje duchapřítomné já mi říkalo, jakmile jsem zjistila, že jsou ti dva nemocní a že se ten malý vehementně objímá a dovádí s mojí dcerou, abychom se zbalili a odešli. Moje oslavychtivé já mi říkalo, ať nejsem tak prudérní, že nemůžu kazit oslavu svým odchodem a tak dále a tak podobně. Přeci jen, byla jsem ta kmotra, že jo. Takže jsem nakonec sama sebe i manžela přesvědčila, že ta smrkající maminka by toho kašlajícího chlapečka přece nechala doma, kdyby byl ještě infekční a že by přece URČITĚ nebyla tak nerozumná a nebrala ho mezi děti, kdyby byl nakažlivý.
No. Druhý den jsem se dozvěděla, že jeli na pohotovost a dostali oba antibiotika. A my se probudili nemocní. Respektive nejdřív dcera, od ní pak další den já, pak manžel. Třetí dvoutýdenní martyrium. Fakt skvělý. Já tomu prostě nerozumím. A rozhodně tohle druhým nedělám. Nechodím nikam, když jsem nemocná. A příště už, přísáhám, odejdu hned, jak zjistím přítomnost nemocné osoby. Odkudkoliv. Ty vysílené nemocné dětské oči a totální odrovnanost mého organismu mi nestojí ani za nejdůležitější oslavu nevímčeho.
Jak řešíte tyhle situace vy? Odcházíte? A jak řešíte to, abyste si nepředali bacily v rodině všichni?
No. Druhý den jsem se dozvěděla, že jeli na pohotovost a dostali oba antibiotika. A my se probudili nemocní. Respektive nejdřív dcera, od ní pak další den já, pak manžel. Třetí dvoutýdenní martyrium. Fakt skvělý. Já tomu prostě nerozumím. A rozhodně tohle druhým nedělám. Nechodím nikam, když jsem nemocná. A příště už, přísáhám, odejdu hned, jak zjistím přítomnost nemocné osoby. Odkudkoliv. Ty vysílené nemocné dětské oči a totální odrovnanost mého organismu mi nestojí ani za nejdůležitější oslavu nevímčeho.
Jak řešíte tyhle situace vy? Odcházíte? A jak řešíte to, abyste si nepředali bacily v rodině všichni?
středa 8. října 2014
INSPIRACE: jak být a žít "chic"
Znáte moje nadšení pro systémy v čemkoliv, výchovou počínaje a úklidem konče. Ráda se v tomhle směru inspiruju všude možně a nedávno jsem narazila na knihu Madame Chic aneb co všechno jsem se naučila v Paříži. Možná ji znáte, možná vám bude připadat jako druhá Gretchen Rubin, což je určitě tak trochu pravda, nicméně madame Chic má v sobě nádech noblesy Paříže a to je prostě nostalgicky romantický tahák, který ať chceme nebo ne, nad americkým čímkoli bude mít vždycky něco navíc. Takže pokud ji neznáte a máte v sobě taky takovou tu touhu po tom, být dobrou hospodyňkou, mámou, manželkou a všechno to skloubit s dalšími aspekty vašeho života, pak po ní určitě sáhněte (nebo zabrouzdejte na autorčin web, ta kniha je vlastně výběr článků z blogu). Ve stručnosti jde o příběh americké studentky, která přijela do Paříže na půlroční studijní pobyt a prožila střet kultur s nejlepším možným výsledkem, jehož produktem je ona kniha. Madame Chic je imaginární jméno její reálné "náhradní" matky a rodiny, u které bydlela a jejíž zvyklosti postupně převzala. Madame Chic je prostě něco jako model dokonaléhoi francouzského vytříbeného stylu ve vsšech životních oblastech, což jak víme, asi nebude úplná realita, nicméně proč se nezasnít a neinspirovat...
Blogerka roku?
Tak jsem se hezky pousmála nad některými blogerkami, když se divily, že byly nominované do téhle soutěže a že by to nikdy nečekaly a zjistily to náhodou v přístupových kódech - a už v tom jedu taky! V kategorii life. Opravdu nemám nejmenší tušení, koho mohlo napadnout nominovat můj "bezobrázkový", navíc poslední dobou velmi nepravidelný blog, jak já mu říkám (protože si myslím, že právě tyhle dvě věci - pravidelnost a obrázky dodávají dobrému blogu zásadní kvalitu). Já jsem se rozhodla chránit soukromí mojí rodiny, ale přesto se evidentně našel někdo, komu stojí za to ten obsah a nominoval "článkový" blog, navíc bez řádného grafického zásahu, který by potřeboval jako sůl, ale i tak tedy díky ti milý neznámý - mám z toho opravdu radost. Mimochodem, já si taky myslím, že obsah je důležitější, než forma, nicméně to, že formu podceňuju je jen proto, že na ni prostě nemám čas a energii. Nedělám si tím pádem žádné iluze, ale je milé, že to někomu stálo za to. Tak jsem se s vámi o to "překvapení", které, zdá se, zažívá každá druhá blogerka, chtěla podělit.
sobota 27. září 2014
"Manuál" jak naučit dítě na nočník...
Úvodem popisu mé zkušenosti s učením na nočník chci hlavně znova vytáhnout na světlo sto krát otřepané klišé, že každé dítě je jiné a každá rodina a situace je jiná - proto jsem dala slovo manuál v názvu do uvozovek. Jinak a jindy se naučí na nočník "čistotu oceňující" holčička, jejíž maminka nemusí pracovat a je s ní většinu času a jinak a jindy energický kluk, který například chodí do jeslí, a ještě jindy a jinak dítě se starším sourozencem. Není to samozřejmě žádná soutěž (nakonec se to naučí všichni, že:), ale na druhou stranu určitě platí určitá obecnější pravidla a zákonitosti, přeci jen jsme jeden živočišný druh.
neděle 7. září 2014
Velké změny...
... se u nás odehrály, zatímco jsem blogu musela dát delší prázdniny... Teď je ale čas se s váma podělit o radost z nich (a ne, nejsem těhotná:).
pondělí 4. srpna 2014
Montessori je když...
...vaše dítě umí tohle:) http://my.tv.sohu.com/us/63315941/57022123.shtml?qq-pf-to=pcqq.c2c
Nejslavnější a nejvíc motivující montessori video "Edisonův den" o tom, jak může být dítě spokojené a šikovné už v roce a půl, když víme jak na to a umožníme mu to... Aspoň kousek by měl vidět každý rodič.
Nenechtete se odradit čínštinou, není to viral, tenhle dokument je jinak dost drahý, tady máte možnost ho vidět zdarma a fakt to stojí za to. Kdo neviděl, těžko uvěří, že rok a půl staré dítě je schopno od otevření očí fungovat téměř jako dospělý - svléknout si pyžamo, vyčůrat se, obléct se (kompletně), připravit si snídani... radši si to pustťe:)
Nejslavnější a nejvíc motivující montessori video "Edisonův den" o tom, jak může být dítě spokojené a šikovné už v roce a půl, když víme jak na to a umožníme mu to... Aspoň kousek by měl vidět každý rodič.
Nenechtete se odradit čínštinou, není to viral, tenhle dokument je jinak dost drahý, tady máte možnost ho vidět zdarma a fakt to stojí za to. Kdo neviděl, těžko uvěří, že rok a půl staré dítě je schopno od otevření očí fungovat téměř jako dospělý - svléknout si pyžamo, vyčůrat se, obléct se (kompletně), připravit si snídani... radši si to pustťe:)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)