Nejjistější cesta k tomu, jak být pořád nespokojená je chtít všechno na 100%. Především být šťastná na 100%, prostě pořád, při čistění zubů, v práci, při večeři - jinak to přece neplatí. Jenže tak to prostě nefunguje. (Jak dlouho mi trvalo tohle zjistit a jak dlouho mi ještě bude trvat převést to do praxe!) V životě zákonitě přicházejí náročnější dny a situace, díky kterým se hodně učíme. Kdybychom pořád jen pluli na obláčku štěstí, všimli a vážili bychom si toho vůbec? Celkem dlouho jsem se snažila o těch 100% ve všem a připadala si nedostatečně, když se to nedařilo. Potřeba stoprocentnosti často vede k přístupu všechno nebo nic. Buď budu mít uklizeno dokonale nebo to vůbec nemá smysl a tak podobně. V okamžiku, kdy člověk přijme nedokonalost života, pochopí, že i deset procent je víc než nula, že hezký večer po náročném dni je dostatečný k označení celého dne za "spokojený".
Poznámka katolíka: dokonalé je už to, že jsme a hlavně proč jsme. Nedokonalé provedení je součástí balení a chyba není na našem přijímači: naopak - k dokonalosti máme dojít na konci díky tomu, jak jsme celý život bojovali s nedokonalostí.
Poznámka matky a manželky: to, že dítě celý den brečí neznamená, že není moje štěstí, ale že jsme prostě měli náročný den. To, že manžel opět nechápe, že něco, co dělal už sto krát mě opět nepotěšilo, neznamená, že se máme míň rádi, ale že má v hlavě spoustu jiných věcí. Když nemám sílu uklidit dokonale, neznamená to, že nemám aspoň umýt dřez.
Poznámka ženy: to, že jsem někdy protivná neznamená, že jsem celkově nesnesitelná, ale že mám na čem pracovat. To, že sama sebe často zklamu neznamená, že jsem k ničemu, ale že se musím vždycky znova vzchopit. To, že se někdy necítím nejlíp a nejpřitažlivěji neznamená, že nejsem zajímavá, ale že jsem se málo vyspala.
Poznámka blogerky: to, že nepíšu častěji než jednou týdně snad neznamená, že nemá smysl psát vůbec:)
Atd.
Tak s timhle clankem muzu 100% souhlasit. Veci jako uklid atd. jsem uz zmakla, se vztahama to je uz horsi, ale v praci jsem to jeste nedokazala. Jeste, ze si ted davam pauzu a po matersky to bude treba lepsi - aspon v to doufam, ze s ditetem uz budou pracovni priority trochu o necem jinem. Petra
OdpovědětVymazatTo já perfekcionalistka vždycky byla (že by to Kozorožka?), ale ne ve všem (třeba o úklidu se u mě nikdy nedalo mluvit). Postupem let ubírám ale na perfekcionalismu tam, kde jsem ho měla silný, a přidávám u toho úklidu :-) V zásadě jde si 100% uvědomovat, že nic nemůže být 100%tní :-))))) Když já miluju ty paradoxy :-)))) Nic jiného mi ale nakonec prostě nedává smysl :-))
OdpovědětVymazatJo jo, taky jsem Kozorožka, takže je to náročné, nechtít všechno dokonalé a často jsem velmi nespokojená, ale je to tak, jak píšete, jen se člověk musí donutit to sám sebe naučit :)
OdpovědětVymazatMám přesně tenhle problém a děkuju za to, že jsem si to mohla uvědomit. Všechno nemusí být dokonalé. A to, e jsem dneska ještě nesedla k učeí neznamená, že se na to mám vykašlat úplně! :-) Díky moc.
OdpovědětVymazatTo je pravda pravdoucí! A dovětky mě moc pobavily. :)
OdpovědětVymazat