Když jsem moc unavená z celonočního vstávání a celodenního křiku a tmy téměř hned po obědě, mám co dělat, abych nebyla protivná. V takových chvílích mi pomáhá následující (a velmi se omlouvám všem dotčeným, pokud to budou považovat za příliš drsné, věřte, že s vámi velmi soucítím!):
1) připomenu si, jak bylo to naše andílátko vymodlené a jak dlouho jsme na něj čekali, jak strašná byla představa, že třeba nikdy nepřijde a i jen letmý pohled na diskuze o nemožnosti počít na všech možných portálech ve mě vyvolává strašné zoufalství těch časů... To tehdejší zoufalství je nesrovnatelné s tím, co zažívám po probdělé noci a prokřičeném dni, navíc to brzy skončí.
2) připomenu si, že to brzy skončí. Většina matek tříletých dětí si už ani nemůže vzpomenout do kdy se jejich děti budily...! Paměť je milosrdná a hlavně je to jen cca 365 dní, kdy je miminko miminkem - v životě, který trvá (snad:) kolem sedmdesáti let je to takový zlomek...
3) vzpomenu si na články o rodičích, kterým zemřelo dítě (velmi nimi soucítím) a v tu chvíli je mi jasné, že jakkoli náročné je moje (každé) dítě, je to úžasné a nejvzácnější a hlavní je, že žije a to štětí se nedá slovy vypovědět...
4) připomenu si černošskou chůvu z filmu Černobílý svět, která své svěřenkyni každý den tím nejněžnějším a nejláskyplnějším hlasem, který si umíte představit, říkala, že je tou nejúžasnější holčičkou na světě. Já té své říkám: Jsi drahá vzácná milovaná, hodná a krásná.... Funguje to jako terapie pro mě a základ životního pocitu pro ni....
Co pomáhá vám? Tady o tom psala skvěle Kusanec...
Vy jste velmi moudrá, vite to?:-). Vše, co jste napsala, říkám já své dceři, která je občas zoufalá z malého Jonáška. Po svých zkušenostech se 4 dětma vím naprosto přesně,že body, které uvádíte jsou ty nejdůležitější. Když jsem byla unavená z dětí já, v době odpoledního spánku jsem nechala vše jak zůstalo po obědě, našla si útulný kout a četla, pletla, nebo se šla vyspat s dětma. Za nepořádek já nikdy nepovažuji rozházené hračky, právě rozdupaný piškot a jiné. Nepořádek je vrtva prachu. A vždy jsem říkala,že kdo má děti, ten to pochopí a komu se u nás nelíbí, ať k nám nechodí:-) Pěkný večer Věra
OdpovědětVymazatMoc děkuju za poklonu, od několikanásobné maminky to je velekompliment. Myslím ale, že tohle jsou věci, které někde vzadu víme všechny, jen si to občas musíme vytáhnout na světlo - k čemuž mně posloužil tenhle příspěvek:)
VymazatJá se o všechny body snažím, naprosto s nimi souhlasím, jen je to potom v realitě trochu horší aplikovat, obzvlášť, když jsem sama lehce podrážděná a ona řve a řve a řve, tak to pak trochu ujede, já se rozčílím a pak je mi to líto. Je škoda, že se neumím ovládnout tak nějak lépe a vždycky....prostě já když jsem unavená, tak jsem stejně nevrlá, jako když je malá unavená, jen už jaksi nemůžu řvát a kopat kolem sebe nohama :)
OdpovědětVymazatJo, v tom mají ty děti výhodu:) ale taky je to jednou čeká... Je to prostě oboustranná škola života - pro nás hodně v tom, že si musíme odpouštět tyhle chyby a brát to, jak to je s tím, že se budeme snažit to zlepšit.. Ale dokonalá není žádná maminka a počítá se snaha! Umění není být dokonalá, ale umět se zvednout, když mi nic nejde - tím se teda aspoň já uklidňuju:)
VymazatTaky se snažím se tím uklidňovat :) Pošlu recept na ten dýňový cheesecake, ale nenašla jsem tady mail, můj mail je cuisinejolie@gmail.com
VymazatZrovna také chvíli prožívám podobnou depresi. Máš pravdu a už jsem z ní skoro venku :) Jinak to s tím, že to jeho noční buzení a křik brzy skončí si opakuji dost často. A co to je jeden rok nebo i dva v porovnání s celou naší budoucností. :)
OdpovědětVymazatNo to mám radost! s depresema pryč anebo je brát jako příjemný tvoření podporující společníky - kde by byli všichni umělci bez depresí a co bychom třeba my poslouchali za hudbu, že?:)
VymazatNa me tedy funguje jednoznacne dlouha prochazka venku a nebo spanek spolecne s nasi ratolesti. A pak taky manzel, ktery je jiz nekolikanasobnym otcem a dokaze mě a me blbe nalady a starosti, ze delam neco spatne, s jeho obrovskym nadhledem hodit do normalu. Vzdycky si taky vzpomenu na hlasky mych drahych kamaradek: jedno dite = zadne dite:))
OdpovědětVymazattohle přesně bych potřebovala! měla jsem jednoho takového kamaráda, který na mě měl přesně stejné účinky.. bohužel už je daleko a manžel je prostě jiný typ, ale pamatuju si, jak jsem přesně tohle oceňovala..
VymazatTo je krásně napsané! A vůbec celý blog je moc hezký! Určitě k tobě budu nakukovat častěji. :)
OdpovědětVymazatTo mám radost:) stejně si pořád řikám, že jednou se všechny někde seznámíme a bude:)
Vymazat