Čím jsem unavenější, tím víc mě štvou záplavy věcí, které na mě odevšad padají. Čím víc věcí máme, tím víc práce! Rozhodla jsem se proto pro projekt debordelizace. Každý den patnáct minut, šuplík po šuplíku a do Vánoc by to mohlo být. Dítě mám při tom na zádech v nosítku - na břiše už přes něj moc nevidím a po všem mi sahá, ale na zádech je to geniální - neplete se mi pod nohama a těch patnáct minut je to pro něj dobrá zábava. Pro samotnou debordelizaci mám jeden malý trik: zásadní problém, na který jsem hned napoprvé narazila byl, že jsem s každou věcí strávila několik desítek vteřin přemýšlením - důvěrně známém téměř každému: to by se jednou mohlo... Úklid poličky s bižuterií tak netrval patnáct minut ale třikrát patnáct bolestných minut loučení a rozplývání se se "šperky", které toho už hodně zažily a třeba by ještě jednou... A dost. Dovedlo mě to k následujícímu rozhodnutí: krabice! Prostě jsem vzala krabici, do které uložím všechno, co už má svoje top časy za sebou a mám pocit, že to prostě nejde vyhodit, protože to je přece TA věc, kterou jsem si koupila/dostala TEHDY atd. No a tu krabici pak dám do sklepa, projdu tak celý byt od polic s jídlem, kuchyňskými věcmi po knihovnu a oblečení, vezmu do ruky každou věc a podle pravidla: "používám - zpátky do skříně", "nepoužívám - vyhodím", "nepoužívám, ALE - do krabice". Budu mít klidné svědomí, že o ty věci HNED nepřijdu, ale udělám si místo (někde dokonce i prázdné místo) a za rok, dva krabice projdu a uvidíme, jestli mi zaprášené a ze sklepa zvlhlé věci budou ještě tak milé, že nebudou moct jít rovnou do koše nebo někam, kde by ještě posloužily.
Zatím jsem to udělala se skříňkou s kosmetikou, s drogerií a bižuterií a mám skvělý pocit. Polička v koupelně je najednou prázdná (před tím přetékala několika druhy zubních past, kartáčků, hřebenů, lahviček atd. - všechno se to vešlo do vyprázdněné skříňky) a mohla jsem tam dát krásný svícen. Ten klid, co na mě z té poličky sálá je (smějte se mi jak chcete, ale vyzkoušejte:) prostě k nezaplacení!
Tohle znám moc dobře, akorát že o spoustě věcí ani nevím, že je mám a jak se mi dostanou do ruky tak říkám, že by se mohly hodit... no hrůza! :) :) Nejhorší je to paradoxně s oblečením, do kterého už se (nikdy) nevejdu... Ale je fakt, že jak něco nemám po ruce, tak to nepotřebuji... Super článek :)
OdpovědětVymazatTo mám radost, zkuste to schválně opravdu s tou krabicí a dejte vědět, jestli se vám povedlo se obelhat jako mě:)
VymazatJooo, do koupelny se taky chystám vlítnout jako velký vítr! Díky za nakopnutí, třeba to o víkendu vážně stihnu! ;-) Držím palce na další fáze akce "D" :-)
OdpovědětVymazatTak ať to vyjde, dejte vědět nebo pošlete fotku:) (čímž máte vyhecování jisté:)
VymazatMilá neznámá♥. Děkuji za návštěvu mého blogu. Po přečtení vašich článku si myslím, že jste velice rozumná , inteligentní a vnímavá ke všemu, co se děje. O veřejných fotografiích jen to, že pokud se najde někdo, tak demoralizující a bude tyto fotky chtít zneužít, najde jich na pc takové množství, že by nevěděl kterou. Tito lidé si obstarávají materiál jinak. Ono je to o tom, že život, jak píšete není jen černobílý a pokud v něm budete ve své ulitě schovaná, nepomůže ani to, co píšete. Jak si vedete to, co chcete publikovat, je vaše rozhodnutí, mně osobně vadí , že neuvádíte ani své jméno. Proč? Věřím, že jste skvělá bytost a nemáte se zač stydět. Krásný den Věra♥
OdpovědětVymazatTo máte jistě hodně pravdy, člověk se může stát obětí kdykoliv a kdekoliv a blogy osobní, s fotkama a "příběhem" jsou mnohem zajímavější, než opak jako je ten můj, ač je jich taky hodně. Ale s manželem jsme se rozhodli, že prostě nebudeme vytvářet další možnou příležitost pro jakékoli zneužití čehokoli. Není to schovávání v ulitě, ale prostě zvažování rizik, chápu každého, kdo zvolí opačnou variantu, ale já prostě raději ne. Už na jakžtakž zaheslovaném facebooku to všichni řešíme, natož takhle volně veřejně pouštět do světa svoje soukromí... Těžko bychom si pak omlouvali případný průšvih... Kromě toho nemám ani pořádný foťák, který by uměl publikovatelné fotky - podle mě nemá smysl dělat něco napůl, nikoho by to nezajímalo - blogů s nádhernými fotkami je tolik, tak proč přidávat další s nekvalitníma... Třeba to jednou změním, ale zatím se cítím na tohle:)
VymazatNa tohle je nejlepší stěhování. Člověk si uvědomí, kolik věcí má a když musí každou zabalit, tak ho to donutí si rozmyslet, jestli má smysl zrovna tohle tahat do nového bytu. (Právě plníme poslední krabice a zítra jedeme...)
OdpovědětVymazatJá jsem to při stěhování nikdy nakonec nedokázala - při balení mě přemohla únava a házela jsem tam všechno s tím, že třídit budu při vybalování, ale ta slavná únava kupodivu byla i při vybalování, takže následky řeším dodnes:) Tak držím palce, ať se to povede...
Vymazat