Projekt vděčnosti - den 27 a 28.

Včera se mi opět podařilo usnout při uspávání, takže svůj dík za včerejšek jsem směřovala zcela nevirtuálně ke své dceři - prostě za to, že je. A dnes si nemůžu pomoct, ale jak chystáme oslavu jejích prvních narozenin, jsem z ní nějak moc unešená (taky se probírám všema fotkama od narození, aby měla svoje fotoalbum z prvního roku) a jsem prostě TAK vděčná, že ji mám. Já vím, opakuju se, ale když už znám tolik lidí, kteří nemůžou mít děti a vidím, jak je to těžké, tak nemůžu jinak. Byla jsem v trochu podobné situaci a někdy se mi nechce věřit, že už jsem na tom "druhém" břehu, že už můžu chystat oslavu prvních narozenin a řešit problémy typu, jaký dort. Prostě díky Bohu za to.