Projekt vděčnosti - den 43.

Jsou dny, kdy se konkrétní pozitiva hledají hůře, než jindy. Dnes v noci měla naše malá slečna opět hodně rušnou párty a my jsme tím pádem celý den mleli z posledního. A to je květná neděle, začátek velikonočního týdne, na který se vždy tak moc těšíme. Ale abych dodržela pozitivní tendenci, ke které jsem se tímto projektem rozhodla, tak jsme dnes napočítali 13 zvířátek, které naše roční slečna umí "pojmenovat" - nejroztomilejší je, když dělá lva tak, že ručičkama napodobuje velkou tlamu a vydává rádobyhrozivé vrčení. Bobra ji tatínek naučil dělat a říkat jako "řízy, řízy" za mohutného mávání ručičkou jakože cosi půlí pilou - místo ř samozřejmě říká ž, ale jinak se bude paní učitelka ve školce dost divit, jakou to má souvislost s bobrem, mně to taky není úplně jasný (mimochodem například ježka ti dva ztvárnili jako dupydupy, což v podání našeho batolete zní s trochou dobré vůle jako "py-py",  přičemž veškeré ptactvo je naproti tomu "pi-pi", takže koncept a jeho vysvětlení bude nutno svést ve školce asi na tatínka). No, nevadí, na bobrovi ještě zapracujem. Největší sranda je, když si na takového lva nebo žízy-žízy vzpomene najednou v narvané tramvaji - co se asi v té roztomilé hlavičce odehrává... Takže dobrý, konec infantilního okénka, je zase za co děkovat:)