Jsem vášnivá nezkušená kuchařka i tápající intelektuál, jsem lačná po duchovních hodnotách i neschopná je žít, lačná vzdělání i líná číst, nemám ráda hraní si na něco a při tom se bojím nehrát, jsem idealistická i praktická, mám spoustu důležitých myšlenek a při tom většinou nemám co říct, jsem tradicionalista i modernista, chaotická i řád milující, nadšená hospodyně i bordelářka, jsem tanečnice i knihomol, angažovaná sociální a politická aktivistka, která nikdy nic pořádného konkrétního pro společnost neudělala, jsem na půl cesty od všeho, patřím všude tak trochu a nikam úplně...Mezi extrémy mě zajímá vždycky prostředek, mezi černou a bílou všechny ostatní barvy života a vztahů. Mám spoustu dobrých přátel a vlastně jsem teď pořád sama... Má smysl to nějak měnit? Není lepší využít té možnosti být uprostřed ke spojování... ale čeho a proč? A proč tohle psát na internet? Zajímá kromě mě ještě někoho, že život není černobílý a je potřeba to ustát? Ano, tak přesně tohle je obsah mých chaotických útržkovitých myšlenek mezi přebalováním, konejšením bolavých zoubků a žehlením poslední měsíce.
Blog o tom, že život není černobílý, o hledání rovnováhy, štěstí a spokojenosti, motivace a sebekoučinku, a v neposlední řadě o mateřství a dětech, společnosti, ale také knihách, filmech a víře a dalších věcech, které mi leží na srdci...
středa 31. července 2013
úterý 30. července 2013
Vyšla jsem z kina a začala psát blog.
La grande bellezza. Život. Kdo by ho nechtěl žít jako velkou nádheru. Všichni ho hledáme, já teď nově s malou dcerou. Jsem zvědavá, kam díky ní dojdu v hledání. A v žití. (Na děti Sorrentino, který natočil La grande bellezza, paradoxně zapomněl.)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)