pondělí 24. února 2014

Nebloguju.

Protože nespíme. Kvůli malé slečně, která má zcela nepochopitelný spánkový vývoj - jako mimino do tří měsíců spala úžasně, v podstatě celou noc a v okamžiku, kdy jsem si řekla, že to nespaní se nám asi z nějakého důvodu vyhlo a že je to úžasné, se to otočilo. Takže veškerou energii věnuju na zotavení se z nocí, které jsou strašně vyčerpávající. Už na začátku jsem si řekla, že blog nebudu psát na úkor opravdového života, vztahů a své energie. Tak to teď sice dodržuju, jinak to ani nejde, ale někde vzadu mi tam samozřejmě visí nesplěnný úkol - a to jsem přesně nechtěla:) Nevadí. Připadá mi podstatnější si teď ve chvilkách času přečíst něco o dětském spánku, jídle, očkování, Ukrajině nebo trochu dehonestovat šílenství z olympiády, proti které bych nic neměla, kdyby šlo jen o sport, ale jelikož jde o mnohem víc a jsou to věci velmi závažné, nemůžu to ignorovat, ač jen na sociálních sítích v "rozhovorech" s kamarády. Blogosféra bez mých příspěvků zcela jistě vydrží, zatímco moje rodina bez mojí energie dost těžko... Takže volba je jasná, kvalitního čtení je na světě dost:) Mimochodem doporučuju z poslední doby Zázemí od Jany Šrámkové, úžasná kniha, autorka (a mimochodem první dětská láska mého muže:). Jaké čtení nebo blogy doporučujete vy?

neděle 9. února 2014

UTS/DYI domeček z krabice pro holčičku

Naše malá holčička se rozhodla definitivně ukončit kariéru miminka tím, že začala chodit. Na jednu stranu je mi to líto, protože už to opravdu není to miminko, které jsme si přinesli z porodnice, zatímco většina dětí je v tomhle období ještě hodně miminkovská, na druhou stranu si od toho slibuju její větší samostatnost - méně nošení, namožených zad, méně ujídání smítek z podlahy (protože už nemá nos těsně nad ní) a tak různě podobně. Takže z ní je oficiálně malá slečna, ač jí je teprve deset měsíců, pobíhá po bytě čím dál nedohonitelnější rychlostí. Spolu s tím jsem začala mít pocit, že potřebuje nějaké svoje místo (pokojíček ještě nemá) a tak jsem jí ho vytvořila. A rozhodla jsem se to zveřejnit jako jedno ze svých vlastnoručních děl a založit tak kategorii DYI neboli (taky se vám nezdají tyhle anglikanismy?) UTS (udělej to sám). Jenže to by jako název kategorie nikdo nepochopil. No nic.

pondělí 3. února 2014

KOLIK STOJÍ MIMINO?

Naši rodinu zhruba odhadem něco kolem 28 500Kč se vším všudy za celý první rok. O mama-mimi byznysu není potřeba nijak zdlouhavě informovat. Přehledně to popisuje například Radka z blogu Kusanec tady: http://www.kusanec.cz/2014/01/rodicem-levne-stastne.html, kde uvádí články odkazující na průměrnou cenu mimina od 35 000 do 90 000 Kč. Koho děsí i ta spodní hranice, nechť čte dál, sama jsem důkazem, že to jde i levněji a bez zásadního odpírání (aspoň podle mé čerstvé zkušenosti).
Když jsme poprvé (a v podstatě naposled) navštívili s manželem jeden z velkých řetězců s dětským zbožím, (ještě když jsem byla těhotná - čti nezkušená), stáli před námi ve frontě u pokladny budoucí rodiče s nákupem, který ve výsledku stál přesně sto tisíc. Nevtipkuju. Samozřejmě, je to asi taky dost výjimka, nicméně, když vidím kolem sebe rodičovské nákupy, tak možná když se to všechno sečte, dopadlo by to stejně, jako u tohoto páru, který se prostě rozhodl pořídit většinu věcí najdnou (včetně luxusního kočárku se všemi možnými i nemožnými doplňky, to je pak hned).

My jsme nakonec koupili kočárek stejný jako oni, nicméně z aukra. Po dvou dětech, ale krásný, funkční, nejlehčí na trhu, jako jeden z mála bez rakovinotvorných výparů a za zlomek ceny. Přišlo mi lepší koupit použitý luxusní kočár, než za tutéž cenu nový tzv. obyčejný, který by přinesl všechny nevýhody a brzský rozpad. Tenhle náš první miminovský způsob nákupu (radši staré, ale značkové - resp. kvalitní a pokud to jde klidně použité, ale levné) mě natolik inspiroval, že jsme se takto začali chovat při všech nákupech. A zdá se, že nás byznys kolem dětí téměř minul. Když se mě nedávno ptala kamarádka, kolik nás stál první rok s miminem, došla jsem k odhadované částce, která je opravdu minimální, ač nutno přiznat, že jsme spoustu věcí dostali od kamarádů (a slibuju, že budeme samozřejmě taky posílat dál), na druhou stranu, kdo s dítětem od kamarádů nic nedostal... A při tom se mi vůbec nezdá, že bychom my nebo naše dítě o něco přišli.

Zkusila jsem to vyúčtovata  výsledek máte po sekcích zde:

sobota 1. února 2014

Buzerlístek únor

Jelikož náš milovaný potomek stále odmítá spinkat v noci, stávají se z nás energeticky vysáté přízraky. A tak jde stranou i blog. Nicméně předsevzetí ne (za to může buzerlístek významně visící na lednici)! A s únorem je čas na další.

1. Moje tělo: upravené vlasy. Vlasy koruna krásy. Nemá smysl to více rozepisovat. Ani to, že když je člověk na mateřské, tak to z časových (nebo spíš energetických) důvodů dost podceňuje. A já říkám dost! Dost neupraveným vlasům, dost odkládání jejich umytí a návštěvy kadeřníka, dost natáčení vlasů na prst. Prostě dost.

2. Moje psychika a duchovno: každodenní zastavení se večer a uvědomění si dobrých věcí, které se staly a pocitu vděčnosti za ně. Pomáhá to pocitu spokojenosti, inspirace kromě jiného zde.

3. Moje vztahy: nestěžovat si. Především ne manželovi a to na cokoli. Zabije se tím moře času i atmosféra. A stejně to nic nevyřeší. Raději řešit problémy konstruktvině a těm neřešitelným se smát (na to je expert můj manžel). Prostě hlavně nehudrovat, zabíjí to ženskost a vztah a vůbec.

4. Moje domácnost: úklidové čtvrthodinky podle plánu (psala jsem o tom v článku o hospodyňkách). Sice to dělám průběžně pořád, ale jisté zintenzivnění a doladění je na snadě. Patnáct minut denně věnovaných jedné části bytu a sobotní velký úklid není potřeba.