Zkušenosti s Whole 30 - týden čtvrtý, ukončení.

Tak to mám za sebou. A ne, nestává se tu z toho foodblog! Jen je čas naposled bilancovat a postupovat podle rozpisu v knize Jídlo na prvním místě se zpětným testováním těch potravin, bez kterých se nechci obejít. O tom ale příště. (A pak už návrat k mým obvyklým tématům, slibuju).
Nyní k výsledkům po třiceti dnech s více méně striktním režimem stravy v duchu paleo.
Můj dráždivý tračník neměl ani jeden projev. Celých třicet dní - to se rovná mírnému zázraku. Moje vnitřní energie vzrostla. Moje spaní moc ne, ale to má jiný důvod (budí mě batole, jak už všichni notoricky dobře víte). Upravilo se zažívání, přestala pálit žáha, upravila se stolice (pardon, ale je to podstatná součást).


Největší bonusy pro mě jsou dva - jeden je zmizení takové neurčité vnitřní nervozity (která nutno říct, u mě často pramení z nepříjemností kolem zažívání). Druhý bonus je těžko popsatelný - mám takový vnitřní pocit "čistého vzduchu" - jako by mi tělem vanul čerstvý jarní vánek... Zcela popravdě musím říct, že takový pocit je pro mě zcela nový, překvapivý a rozhodně bych ho nečekala po denodenní konzumaci masa. Ale jak je vidět, věci se musí zkoušet.
Těžko říct, jestli je to všechno se vším, nebo jsou třeba na "vině" potravinové doplňky, které whole 30 doporučuje nebo prostě "pouhé" vyloučení cukru a bílé mouky. Třeba by stačily poslední dvě jmenované. Každopádně už i jen život bez cukru a mouky bude o 100% kvalitnější pro kohokoli. V tom bych byla trochu víc nekompromisní a odvažovala bych se to vztáhnout obecně na všechny. To ostatní si nejsem jistá, ale pro mě osobně to nějak funguje. Zatím.

Hodně lidí mě teď považuje za blázna. Všem ale tvrdím, že život není černobílý a že nikomu nic nenutím, netvrdím, že tohle je jediná správná cesta. Ale ta kniha a tenhle můj měsíční pokus mě čím dál víc přesvědčuje, že tohle nebude dieta pro vybrané jedince, ale zdravý životní styl, který pomohl tisícům lidí (zabrouzdejte na pár diskuzních fór, nebo třeba sem) vyléčit se z problémů jako jsou autoimunitní onemocnění, neplodnost, psychické nemoci... Je to minimálně HODNĚ zajímavé.

Za zkoušku a těch 30 dní opravdu nic nedáte. A pak se můžete směle vrátit do starých kolejí... anebo ZAŽÍT rozdíl.

Rozhodně mi po tom měsíci nechybí pečivo, těstoviny (!), pizza (!!), rizoto (!!!). Nechybí mi dokonce ani milovaný parmazán!!!! Máslo a tučná smetana jsou "povoleny", takže ty oplakávat nemusím. Jediné, co mi tedy opravdu chybí jsou dezerty. Ale je možné, že se to poddá, když dodržím opravdu celých 30 dní bez jediné sladké chuti - ne jen deset. Pokud by ale ani pak neodešla chuť na pečené dezerty, bude to asi ta moje výjimka. Třeba jednou týdně nebo tak. Jo, a čokoláda. Naštěstí je "povolena" hořká, která mi začala chutnat díky tomu, že jsem míň zvyklá na sladkou chuť.
Takže suma sumárum - dezerty. To by šlo...

Ještě ale jedna odbočka inspirovaná reakcí Ma jolie cuisine z minulého příspěvku.
Paleo rozhodně není o ZCELA nových receptech. Nejdřív jsem trochu nostalgicky chodila kolem své police s mými milovanými kuchařkami - Julia Child, Jamie Oliver, Apetit, Marcela Hazan, August Escoffier... A fňukala nad jejich případnou ztátou... A pak mi to došlo! Většina mojí milované italské a francouzské kuchyně je přesně o tom - maso a zelenina. Samozřejmě, když škrtneme určité typy - těstoviny, pizza, bagety. Ale co všechny ty dlouho dušená masa - kohout na víně, boeuf bourgignon, zadělávaná slepice nebo všechny ty grilované ryby se zeleninovými přílohami nebo zeleninové saláty s vejci, ořechy, mořskými plody a jánevímčímještě, kterými tyhle kuchařky přetékají. Ne, paleo rozhodně není o speciálních receptech, je to jen návrat k přirozené formě potravin, které měla francouzská i italská kuchyně k dispozici staletí - než se do nich za posledních sto let připletla bílá mouka a rýže.