Na blog Luxusní život Vanilky jsem narazila jako na jeden z prvních a hned mi bylo jasné, že mě bude zajímat, jak se tahle česko-lucemburská novinářka, maminka a inspirativní osobnost má dál - i po mém prvním zavření jejího blogového deníku. Žije s manželem v Lucembursku, vychovává své první dítě a řeší klasické lucemburské problémy. Zvlášť co se mateřských záležitostí týče, jsou zahraniční západoevropské problémy opravdu v mnoha směrech dost JINÉ, než řešíme my v České republice a proto je příjemné vidět jinou perspektivu. Tím spíše, že občas ukazuje, že u nás není vše tak černé, jak se nám Čechům může zdát.
Co na blogu oceňuju nejvíc je, že si na nic nehraje. Možná tomu tak trochu parfémovitý název neodpovídá (promiň, Vanilko, co já mám co říkat se svým klišoidním názvem, že - ale názory nás všech se vyvíjejí a dnes bych například já možná volila jiný, jednodušší název), ale každopádně je to blog o opravdovém životě. Ne o výhradně skvělých věcech, které se zvlášť v blogosféře tak jednoduše přibarvují na růžovo, ale o všech věcech. Tedy i těch těžších a negativních (ovšem, ne, že by to byl negativistický blog - to v žádném případě, naopak). Jen se prostě někdy blogerům stává - mě nevyjímaje - že na blog směřujeme své nadšení, plány, sny, naděje a realita tak trochu pokulhává někde daleko za nimi. Na tom není nic špatného, na druhou stranu jít s kůží na trh má možná ještě mnohem víc co do sebe. A přesně to Vanilka dělá. Pracuje nadšeně i přes míru, miluje manžela i se s ním neumí dohodnout, vychovává okouzlená i totálně znavená, čte i nečte, inspiruje, cestuje a diskutuje a to vše za zvuku francouzských šansonů ovoněných vanilkovým odérem...
Blog má příjemný, brilatní styl (novinářská praxe je opravdu znát), je laděn anonymně, podobně jako ten můj, doprovázen opravdu hodně růžovo-vanilkovou grafikou (ale co mám co říkat já, která odmítám ztrácet čas učením se nových digi-grafik a používám v podstatě i pro mě nevkusné přednastavené šablony z bloggeru, že:). Rozhodně se ale těmito podružnostmi nenechte odradit a zabrouzdejte k ní (je-li tu vůbec někdo, kdo ji ještě nezná)...
BLOG: Luxusní život Vanilky www.luxusnizivotvanilky.wordpress.com
PROČ
BLOGUJU: Protože odjakživa ráda píšu a protože je to skvělý prostředek
k poznávání nových zajímavých lidí (aspoň virtuálně)
PŘIBLIŽNÝ
VĚK: 30
NA KOLIK LET
SE PSYCHICKY CÍTÍM: Obvykle na 30. Když mám řešit nějaký problém, tak na 16...
tehdy když jsem si nevěděla rady, mohla jsem prostě zavolat mamince.
POČET DĚTÍ:
1
STÁŘÍ DĚTÍ:
1 rok
CO
NEJČASTĚJI ODPOVÍDÁM NA DOTAZ, JAK SE MÁM: Dobře. A ty?
ZÁKLAD
DOBRÉHO BYDLA JE: Pohodová atmosféra
NUTNOST PRO
SPOKOJENOU DOMÁCNOST: Myčka, pračka, sušička, spolehlivý kávovar
JAK SE
JEDNÍM SLOVEM CÍTÍM JAKO MATKA: překvapená
TIP PRO
SPOKOJENÉ MATEŘSTVÍ: nic neplánovat
JAK SE
JEDNÍM SLOVEM CÍTÍM JAKO MANŽELKA/PARTNERKA: nedokonalá
TIP PRO SPOKOJENÉ
PARTNERSTVÍ: dobře si vybrat partnera
VÍRA ANO -
NE, JAKÁ: nějaká ano, ale nedokážu říct, jaká
JAK ČASTO SE
MI VÍRA PROLÍNÁ DO BĚŽNÉHO DNE: pokaždé, když je mi úzko
V ČEM MI
VÍRA POMÁHÁ: dodává mi naději ve zdánlivě bezvýchodných situacích
V ČEM MI
VÍRA KOMPLIKUJE ŽIVOT: v tom, že v otázce víry nemám zcela jasno
KOLIK VĚCÍ V
MÉM ŽIVOTĚ VÍRA OVLIVŇUJE: ...
ŽIVOT S
NE/VÍROU JE PODLE MĚ SNAZŠÍ/SLOŽITĚJŠÍ: ...
JAKÁ BYLA
SVATBA JEDNÍM SLOVEM : jednoduchá
JAKÝ BYL
POROD JEDNÍM SLOVEM: neplánovaný
KONÍČEK: běhání
JAK ČASTO SE
MU VĚNUJU TÝDNĚ (PŘIZNEJTE BARVU) : momentálně vůbec
PRÁCE: moje
aktuální práce mi nevyhovuje
VYSNĚNÁ
PRÁCE: poloviční úvazek... a ta doopravdy vysněná práce je psát knihy
KOLIK MÁM
DOMA KNIH: víc než je místa v knihovně
KOLIK Z NICH
JSEM PŘEČETLA: 90% z nich
OBLÍBENÝ
SPISOVATEL: nemám jednoho oblíbeného spisovatele. A mění se to s věkem.
NEJOBLÍBENĚJŠÍ
KNIHA: Malý princ
NEJOBLÍBENĚJŠÍ
FILM: Volver
OBLÍBENÝ
REŽISÉR: Almodovar
OBLÍBENÁ
HUDBA: jazz, africká popmusic (Amadou & Mariam, Salif Keita,...) a pak
různé jednotlivé písničky podle nálady
OBLÍBENÁ
GALERIE: nemám oblíbenou galerii
OBLÍBENÝ
UMĚLEC: Evard Munch, Vincent Van Gogh
SPORT:
běhání, lyžování
JÍDLO:
špagety
PITÍ: šampaňské
RELAX: četba
DIVADLO: balet
RESTAURACE:
střídám
OBCHOD:
nemám oblíbený obchod
WEB: blogy
KOSMETIKA:
La Roche-Posay
CO ZNAMENÁ
MÓDA: že nemůžu sehnat kalhoty, které by mi padly
OBLÍBENÉ
OBLEČENÍ: malé černé
U MĚ DOMA
PŘEVLÁDÁ POŘÁDEK NEBO CHAOS: snažím se o pořádek, ale manžel mi do něj vnáší chaos
A VE SKŘÍNI:
relativní pořádek
CO PRO MĚ
ZNAMENÁ ORGANIZACE ČASU: věčný boj
MŮJ DĚTSKÝ
VZOR: nevzpomínám si
MŮJ SOUČASNÝ
VZOR: nemám
KOLIK MÁM
OPRAVDU DOBRÝCH PŘÁTEL: určitě méně než mám prstů na rukách... asi šest
JAK ČASTO JE
VIDÍM: ty, kteří jsou v Lucembursku, vídám celkem pravidelně; ty
v Čechách bohužel méně
JAK ČASTO
MÁM POCIT, ŽE JE ZANEDBÁVÁM: často
KOLIKRÁT
JSEM ZA POSLEDNÍ MĚSÍC BREČELA SMÍCHY: asi jednou… to je málo!
KOLIKRÁT
JSEM MĚLA VÁŽNÝ ŽIVOTNÍ PROBLÉM: Tak to je relativní. Problémy vypadají často
vážné a s odstupem času se ukáže, že vážné zase tolik nebyly. Nikdy nevíme,
co všechno nás ještě čeká.
KOLIK HODIN
DENNĚ PRACUJU: V kanceláři 8.
NA JAKÁ
MÍSTA NEMŮŽU ZAPOMENOUT: Na Afriku. Na New York. Na místo v Krkonoších,
kde jsem vyrostla. A na jeden malý kostelík na kopečku v jedné řecké
vesničce na ostrově Korfu.
CO JE PRO MĚ
VZÁCNOST: volný čas
CO JE PRO MĚ
NEZBYTNOST: obyčejná lidská svoboda
JAKÁ JSEM
JEDNÍM SLOVEM: nejistá
JAKÁ BYCH
CHTĚLA BÝT A VÍM, ŽE NEJSEM: dokonalá přece
NA CO
NEJČASTĚJI MYSLÍM: na svého syna
ČEHO SE
NEJVÍC BOJÍM: Nemocí a zranění. A předčasné smrti (svojí nebo někoho
z mých blízkých).
CO PRO MĚ
ZNAMENAJÍ PENÍZE: Prostředek k jisté svobodě (kdybych například měla více peněz,
mohla bych méně pracovat a trávit víc času se svým synem).
ZA CO
NEJRADŠI UTRÁCÍM: Momentálně za dětskou výbavičku.
JAK ČASTO
JEZDÍM NA DOVOLENOU: 1x ročně
MÁM NĚJAKÝ
VLASTNÍ NÁVOD, JAK SE MÍT DOBŘE? Zatím bohužel nemám.
Žádné komentáře:
Okomentovat