sobota 27. září 2014

"Manuál" jak naučit dítě na nočník...

Úvodem popisu mé zkušenosti s učením na nočník chci hlavně znova vytáhnout na světlo sto krát otřepané klišé, že každé dítě je jiné a každá rodina a situace je jiná - proto jsem dala slovo manuál v názvu do uvozovek. Jinak a jindy se naučí na nočník "čistotu oceňující" holčička, jejíž maminka nemusí pracovat a je s ní většinu času a jinak a jindy energický kluk, který například chodí do jeslí, a ještě jindy a jinak dítě se starším sourozencem. Není to samozřejmě žádná soutěž (nakonec se to naučí všichni, že:), ale na druhou stranu určitě platí určitá obecnější pravidla a zákonitosti, přeci jen jsme jeden živočišný druh.



Maria Montessori například vypozorovala, že děti mají vrozenou potřebu čistoty (což dobře vědí ti, co zkusili bezplenkovou metodu od narození miminka) a že ideální čas, kdy se dítě může naučit chodit na nočník je mezi 18 a 24 měsíci. Existuje i mnoho jiných teorií, které tvrdí (buď jako většina našich matek), že dítě musí umět na nočník už v roce nebo naopak, že dítě není připraveno dříve, než ve dvou letech, spíše později, protože musí mít vyvinuté svaly svěračů a neurologické systémy, které celý proces řídí. Realita běžných rodin je podle mého pozorování taková, že většina rodičů, kteří používají jednorázové plenky, začínají téma nočníku řešit až po druhém roce, dnes není výjimkou tříleté dítě s plínkami. Děti s látkovými plínkami se naučí na nočník dříve, většinou před druhým rokem, protože jim buď vadí to mokro, nebo je jim to jedno, ale jejich maminkám vadí to nekonečné praní:). Já jsem jako ve všem věřila svému instinktu, který jsem nakombinovala a korigovala s Montessori teorií. Celé, co tu popíšu, je tedy moje osobní zkušenost s dcerou, která se naučila chodit na nočník koncem 16. měsíce. Můžete si z toho vzít tipy, ale asi se nedá převzít celý návod jako takový, tak nebuďte nešťastní, když to nepůjde "tak rychle".

Moje "manuálové" tipy:
1. Látkové pleny od narození. Kromě toho, že naprosto zásadně ušetří životní prostředí, ušetří i vaše peníze a nakonec také čas, když se dítě dříve naučí být bez nich, protože péče o pleny (ať už jen jejich nakupování, praní či přebalování) vám prostě čas bere.

2. Bezplenková metoda, ideálně také od narození. Nám to naprosto skvěle fungovalo asi do půl roku, pak začala dcera protestovat, tak jsem na to netlačila a udělala zřejmě trochu chybu, že jsem to postupně opustila úplně. Příště se pokusím na to nezapomenout a po pár dnech či týdnech trpělivě zkoušet znovu. Každopádně je to skvělá cesta nejen jak ušetřit plínky od narození, ale i jak komunikovat s dítětem, naučit ho vyjadřovat svoje potřeby.
Nicméně, jelikož jsme od půl roku tuhle metodu nepoužívali, dcera v sobě určitě měla nějaký základ, ale začínali jsme dost od začátku.

3. Fáze nočník. V okamžiku, kdy mě začalo unavovat neustálé přebalování a péče o látkové pleny, vzala jsem dceru na nákup nočníku - bylo jí asi 14 měsíců (nutno také dodat, že uměla chodit od 10 měsíců sama - to je pro nočníkovou akci dost podstatné - umět nějakou dobu chodit a nebýt tím už fascinován, jinak není prostor pro další životní "inovaci":). Sama si ho vybrala, ale sednout si na něj nechtěla. Posazovali jsme na něj čůrací panenku a integrovali ho do každodenního života alespoň skrz život panenky. Rozhodně jsme dceru NIJAK nenutili, jen jsme poslušni odborných rad neustále dokola opakovali "čůrá se na nočník" kdykoli jsme kolem něj přešli nebo dceru přebalovali z mokrých plen. Tohle je asi nejpodstatnější pravidlo. Neustále donekonečna při každé příležitosti klidně, ale důsledně trvat na svém, že se čůrá na nočník. Během léta bylo ideální to, že děti mohou běhat bez plínek a každé čůrání na zem nebo do trávy je hned vidět a lze tedy okamžitě reagovat popisem situace: "čůráš na zem - ale čůrá se na nočník - tak příště to zkusíš". Důležitý je klidný tón, žádné pohoršování, ponižování nebo dokonce trestání. Prostě čistý popis situace jak je a jaká by "měla být".
Tahle fáze trvala asi 2-3 měsíce, samozřejmě i my jsme byli někdy více, jindy méně důslední, ale určitě jsme každý den několikrát téma nočníku nadnesli.

4. Pomocné tipy:
- ĆASOVÁNÍ: stejně jako u bezplenkové komunikační metody je dobré nabízet dítěti nočník okamžitě po probuzení, po jídle či pití a nebo prostě, když už máte pocit, že dlouho nečůralo. Důležité je neptat se, jestli se mu chce čůrat, ale OZNÁMIT, že je čas se vyčůrat a postavit před něj nočník. Když se nevyčůrá, tak je dobré zcela neutrálně říct, že to zkusíme za chvíli. (Na OTÁZKU chceš čůrat dítě vždy odpoví, že ne a za minutu se počůrá - můžete to zkusit.)

- PROSTOR: umístění nočníku musí být strategické - tzn. ideálně co nejblíže dítěti. My jsme měli nakonec nočníky tři - jeden u postele, jeden v obývacím pokoji a jeden na wc, kde by měl ideálně být nakonec. Kolem nočníku je dobré mít nějakou knížku, ale nijak to s ní nepřehánět. Na nočníku se vykonává potřeba, čte se jinde. Ale jako přechodné částečné řešení, jak dítě chvíli na nočníku udržet, je podle mě fajn. Nesmí se to ale přehánět - jde spíš o půl minuty než deset minut...

- OBLEČENÍ: je dobré přizpůsobit nové potřebě i oblečení. To znamená skoncovat s body, které se složitě zapínají mezi nožičkami a začít s tričkama a kalhotkami. Ideálem je oblečení, které si dítě samo dokáže stáhnout, souvisí to samozřejmě ale s nácvikem samostatného oblékání, pro které je doba kolem půl roku dle Montessori rovněž ideální.

KOMUNIKACE: pokud používáte znakování pro batolata, máte o starost méně, pokud ne a vaše dítě ještě nemluví, zkuste při nočníku vydávat vždy stejný zvuk např. šššššššš, aby ho dítě zvládlo vyslovit či ukázat, když se mu začne chtít. Jinak je to proces zhola nemožný, ač jsem pár krát viděla, že některé děti místo zvuku rovnou k nočníku běží, ale jsou to spíše výjimky.

- RITUÁLNÍ ROZLUČKA S PLENAMI: zdá se, že děti moc dobře reagují na to, když jim věříme. Proto, jakmile udělají první pokrok s nočníkem, stojí za pokus sbalit všechny plínky do velké krabice, vysvětlit dítěti, že pleny půjdou pryč, protože už je nepotřebuje a chodí na nočník. Pak jim hezky zamávat a vystrčit krabici za dveře. U nás to fungovalo, když dcera našla zapomenutou plínku ve skříni, hned začala hlásit "pápá".

- PŘÍKLAD: pokud dítě nevidí, že rodiče také konají svou potřebu mimo své oblečení, je to pro ně těžké jako se vším. Děti se učí hlavně nápodobou, v tomto případě je skvělá nápodoba také starších dětí, které chodí na nočník před vaším dítětem.

- KNIHA: to byla u nás pomyslná poslední kapka celého procesu. Bylo to totiž tak, že jsme dceři koupili tuhle knížku o tom, jak se naučily zvířátka chodit na nočník a v podstatě z hodiny na hodinu s tím začala taky. Kdyby tomu všemu ale nepředcházela celá plejáda přípravných úkonů popsaných výše, myslím, že by ta kniha nemusela zafungovat vůbec.

- POCHVALY: podle Montessori i některých dalších nejsou potřeba, naopak jsou spíše škodlivé, protože vykonávání potřeby není nic zvláštního, neboli je zcela přirozené a pokud bychom moc chválili, mohlo by dítě později začít v období vzdoru používat nočník jako zbraň - vím, že mají radost, když tam chodím, takže teď schválně nebudu... Když zůstanete neutrální, tahle situace spíše nehrozí. My jsme ze začátku trošku tleskali, ale pak to rychle přešlo do neutrálního konstatování: čůrala jsi do nočníku, vidím.

REGRES
V případě, že se vám stane, stejně jako nám, že po několika dnech či týdnech bezchybného fungování začne dítě opět na nočník zapomínat, je dobré nepolevit ve snaze nabízet nočník a nasadit tréningové kalhotky. My jsme koupili troje, ale bylo (a je to málo). Dobré je mít alespoň šestery i vícery, protože opravdu hodně dlouho schnou. Mnohem častěji nastává situace, kdy dítě začíná chodit na nočník postupně se stupňující se úspěšností (ne z hodiny na hodinu se stupňující se neúspěšností jako to naše:) a tak jsou tyhle kalhotky potřebné od začátku.
Je normální, že dítě nová dovednost přestane někdy bavit a nezbývá než vytrvat, do puberty to zvládne samo:)

V současné době to u nás funguje tak z 90%, přes den dcera většinou řekne, že chce na nočník, ale trochu jí to uteče, takže potřebuje zmíněné tréninkové kalhotky. V noci byla prvních 14 dní úplně vzorová, při každém probuzení se vyčůrala, takže vydržela bez plen do rána, ale teď se to nějak pokazilo a tak jsme zase začali na noc plínky dávat. Věřím, že to je otázka týdnů, v nejhorším měsíců.
Nočníkům zdar. A když už jsme u toho, jak to máte vy:)?

7 komentářů:

  1. V podstatě děláme všechno, co jsi popsala (s několika drobnými odchylkami). Začali jsme v 18 měsících, ale úspěch je teď ve dvou letech pořád jenom částečný. Přes den to doma plus minus jde, venku to je horší-částečně za to můžu já, protože jsem mu dlouho na ven plíny pořád dávala, ačkoli doma je už neměl (jenže s rostoucím břichem rostla i moje nechuť a neschopnost řešit cokoli, co nebylo životně důležité) a částečně je to tím, že venku má víc podnětů, takže na čůrání zapomíná a taky často není možnost ho dát čůrat zrovna v tu chvilku, kdy se mu chce. Jak řešíš třeba delší cesty MHD? V noci se bez pleny ještě rozhodně neobejde.
    Už bych s tím ale chtěla pořádně pohnout...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MHD řeším tak, že ji dám vyčůrat před tím. Prostě ji slíknu a podržím nad trávou, zvlášť když vím, že už dlouho nečůrala. Tak třeba by vám zrovna taky pomohla ta knížka... A už spí celou noc? Když děti spí, tak nečůrají, čili jde o to mít nočník u postele a dát mu ho hned, jak se probere, ale to chce taky energii - tu ani já nemám, natož ty s miminkem..

      Vymazat
    2. Já se ho taky snažím dát vyčůrat před cestou, jenže on většinou nechce. Vysvětluju mu, že pak pojedeme tramvají a že tam se nedá čůrat atd atd, jenže když nechce, tak mám smůlu (a za chvilku to je v kalhotách-resp. tréninkových kalhotkách). Knížka je pěkná, podívám se po ní. Obvykle celou noc nespí-dřív nebo později přijde k nám do postele. Často se připlíží úplně nepozorovaně, takže když ho postřehneme, je už nějakouchvíli vzhůru, tím pádem by musel být schopný se uprostřed noci vyčůrat sám, což je zatím nerálné. Nicméně, noc mě zas tak netrápí, teď vidím jako prioritu abychom to zvládli venku. Napadá mě, jestli by třeba nepomohlo mu natvrdo dávat normální slipy a kalhoty-ty tréninkové kalhotky jsou fajn, ale možná že je vnímá jako plínu...

      Vymazat
  2. Babičky už od roku prudí - co ten nočník? Nedala jsem se a nechala tomu volný průběh - na nočník se naučí každé dítě. Jen mám pocit, že pokud je do toho tlačíme příliš brzo, trvá to dlouho a jsou z toho jen stresy. U nás (23 měsíců) to nakonec přišlo ze dne na den. Už týden doma fungujeme jen s nočníkem, plínky na noc a do školky. Ven si bez plínek ještě netroufám, ale i to se snad brzy poddá. P.S. Díky za tip na knížku, má velký úspěch :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Tohle jsem přesně potřebovala slyšet (teda přečíst si). Tchýně už trošku otravuje s nočníkem, a to dceři není ještě rok. Děkuji.
    Máte prima blog, a jelikož dítko spí, jdu brouzdat dalšími články.
    Romana (nedivimse.cz)

    OdpovědětVymazat
  4. Jak se prosím přesně jmenuje ta dětská kniha? Nemohu jí najít :)
    Děkuji :) Martina

    OdpovědětVymazat
  5. Dobrý den, mohla bych poprosit o info, o jakou knížečku se jedná? Moc děkuji. Jana

    OdpovědětVymazat