sobota 22. listopadu 2014

Kdo může za bacily?

Celá rodina je u nás už potřetí za sebou nemocná v průběhu několika týdnů. Mimochodem proto taky opět blog zeje prázdnotou - rodina mě potřebuje víc. Nemám ráda řeči typu, kdo nezažil - nepochopí, ale tady si nemůžu pomoct. Kdo nezažil vlastní nemoc s malým dítětem bez babiček, neví co to je. Zvlášť v případě, že je dítě také nemocné. No ale k jádru toho, na co si chci postěžovat. Kde se ty bacily berou, že jo? Samozřejmě je každá zodpovědný především za sebe. A nedá se vždycky ovlivnit všechno. Existují ale typy lidí, kteří prostě na druhé lidi kašlou. A to jak přeneseně, tak doslova. V neděli jsme byli po týdnu, kdy jsme byli konečně pár dní zdraví na křtinách. Byla jsem za kmotru, takže to byl pro mě krásný a důležitý den a nechtěla jsem si nechat ujít ani oslavu. Oslavu, na které bohužel byl jeden kašlající chlapeček a smrkající maminka. Moje duchapřítomné já mi říkalo, jakmile jsem zjistila, že jsou ti dva nemocní a že se ten malý vehementně objímá a dovádí s mojí dcerou, abychom se zbalili a odešli. Moje oslavychtivé já mi říkalo, ať nejsem tak prudérní, že nemůžu kazit oslavu svým odchodem a tak dále a tak podobně. Přeci jen, byla jsem ta kmotra, že jo. Takže jsem nakonec sama sebe i manžela přesvědčila, že ta smrkající maminka by toho kašlajícího chlapečka přece nechala doma, kdyby byl ještě infekční a že by přece URČITĚ nebyla tak nerozumná a nebrala ho mezi děti, kdyby byl nakažlivý.
No. Druhý den jsem se dozvěděla, že jeli na pohotovost a dostali oba antibiotika. A my se probudili nemocní. Respektive nejdřív dcera, od ní pak další den já, pak manžel. Třetí dvoutýdenní martyrium. Fakt skvělý. Já tomu prostě nerozumím. A rozhodně tohle druhým nedělám. Nechodím nikam, když jsem nemocná.  A příště už, přísáhám, odejdu hned, jak zjistím přítomnost nemocné osoby. Odkudkoliv. Ty vysílené nemocné dětské oči a totální odrovnanost mého organismu mi nestojí ani za nejdůležitější oslavu nevímčeho.
Jak řešíte tyhle situace vy? Odcházíte? A jak řešíte to, abyste si nepředali bacily v rodině všichni?

6 komentářů:

  1. ahoj, sucitim s vami. mate to tazke. ja sa snazim s 15 mesacnym synom od chorych ludi utekat, ale nie vzdy je to jednoduche. no po tom, co si napisala, si asi budem davat este vacsi pozor. a v rodine to riesime tak, ze napr. ked je chory manzel, tak spi v inej izbe a doma nosi rusku na tvari (aj ked efektivita nie je jednoznacna). ja som nastastie od tehotenstva az doteraz nebola chora, co povazujem za zazrak, kedze unava z tazkych noci a dojcenia je vyrazna. ale to materstvo ma asi zocelilo :) prajem skore uzdravenie! nech cim skor pises nove prispevky, uz mi chybaju :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, moc děkujeme, my jsme to měli shodou okolností stejně! Od začátku těhotenství až do 15 měsíců dcery jsme byli všichni naprosto v pohodě a zdraví. Pak přišla první jednodenní teplota, takže nic a teď od září tahle pohroma... Taky jsme vždycky vyslali manžela spát pryč a fungovalo to - až do okamžiku, kdy jsem odpadla já a musel se začít starat o dítě - tam už je to pak neřešitelná situace asi... A dík za podporu, mám vždycky radost, když vidím, že někoho mé příspěvky baví!

      Vymazat
  2. Ahoj, drzte se... znam... chce to vybudovat imunitu vuci tem bacilakum, ale to nejakou dobu (a par nemoci) trva... sedmi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, moc díky! Jak jsem psala Kristince nahoře, byla jsem přes dva roky naprosto zdrava a měla jsem pocit, že imunitu mám skvělou.... až teď se to nějak rozhodilo... Máš nějaký tipy? Já jsem teď celkem nadšená z knihy Jídlo na prvním místě, asi to zkusim včetně pár výživových doplňků, které doporučují plus postupně až se uzdravíme začneme zase trávit víc a víc času venku a otužovat se.. jinak už fakt nevim...

      Vymazat
  3. Já jsem tohle zažila už několikrát (být nemocná a zároveň se starat o nemocné dítě), takže vím, jaké to je a soucítím! Ale nemůžu si pomoct, abych se tady taky trochu nezastala té maminky, která vás svou nedbalostí asi nakazila... Ono jde někdy dost těžko odhadnout, zda se z té nudle u nosu vyklube něco horšího nebo ne. A některé děti mají nudli u nosu polovinu dní v roce, což znamená, že by tyto děti a jejich maminky měly být neustále v karanténě a nikam nechodit, aby někoho nenakazily. A na druhou stranu, když budete utíkat pokaždé, když se ve vašem okolí objeví někdo, kdo trochu "prská", stejně vám hrozí, že na vás někdo "prskne" třeba v autobuse nebo při nákupu v obchodě. V tomhle ročním období je zkrátka těžké se bacilům ubránit. Takhle se to snažím brát já. I když v únoru jsem si zažila opravdu perné chvíle, kdy jsem měla horečku skoro 40°C a můj tehdy 10měsíční syn taky. To je prostě jiný "level", který se nedá srovnat s ničím, co jsem ve svém bezdětném životě prožila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ti rozumím, ale dovolím si s tebou asi poprvé :)) zásadně nesouhlasit. Pokud dětem půl roku z roku teče nudle, neznamená to, že to má rodič vzdát a chodit kam se mu chce, ale že by se měl zamyslet, odkud ta nudle je a ano - být po dobu nudle v karanténě. Ve vlastním zájmu. Hodně lidí říká, že děti a nudle jedno jsou. A pak je druhá skupina, se kterou sympatizuju já a ta říká, že nudle je nějaká reakce organismu na něco a že se prostě má řešit, zvlášť právě přesně pokud je často. A rozhodně nikam nechodit. Protože tak se prostě nudle šíří - kdyby v ideálním světě nikdo s nudlí ven nechodil, bylo by jich zásadně míň. A pak by to znamenalo, že by se to k člověku nemělo šanci se tak brzy vrátit atd. Současně jsem přesně proto dělala řidičák, abychom zase tak moc mhd nemuseli a taky dodržujeme pravidlo, které nám doporučila naše pediatrička, že s dětma se nemá do velkých uzavřených prostor typu nákupních center apod. Prostě v tomhle jsou děti jasné omezení, ale pro vlastní dobro a je to dočasné. Neumím a nechci to dělat tak, jak mi občas někdo "radí" - brát děti všude sebou a nijak se neomezovat...

      Vymazat