Přemýšlím nad tím od těhotenství. Aby se dobře cítilo ve své vlastní kůži. A aby poznalo, že viditelný svět je odrazem neviditelného - neboli, že na světě jsou hlubší hodnoty, než které jsou vidět na první pohled a že kvůli nim žijeme. Chci se vyhnout všemu soupeření co a jak rychle moje dítě bude nebo nebude umět a na jakou školu bude přijaté. Už teď se vždycky divím, když mě (samozřejmě jen některé) cizí matky s triumfálním úsměvem nebo naopak zoufalým výrazem atakují s tím, že jejich dítě v tomhle věku dělalo to a to a moje to už dělá dávno (následuje zoufalství hraničící s tragédií) nebo, že to moje dítě nedělá zatím vůbec (triumfální blaženost olympijského vítěze na druhé straně nelze přehlédnout). Nechci, aby podávalo výkony, ale aby umělo žít, žít vztahy. K sobě, k ostatním, ke světu a společnosti. A taky, jako moje tajné přání, aby s ním byla v životě sranda (to bude muset zvládnout především tatínek, já beru věci asi příliš vážně (mám to, jak vidím při každé návštěvě prarodičů, asi hluboce zděděné) a proto jsem tak ráda ve společnosti svého manžela a doufám, že on vytvoří našemu potomkovi odlehčenější vzor, než jsem měla možnost mít já. Nedělám si iluze, že nastanou okamžiky a období, kdy si budu tajně přát, aby moje dítě vystudovalo medicínu a dělalo profesionálně balet, ale doufám, že to bude vždycky jenom tajně a že mě to vždycky brzy přejde a vzpomenu si na to, co jsem si pro něj přála před narozením. Teď jde o to, neudělat si z toho výkon.
Moc pěkný příspěvek a moc pěkný blog celkově! Vidím, že jsi začala poměrně nedávno, a doufám, že budeš pokračovat.
OdpovědětVymazatJá už od dob, kdy jsem ještě nevěděla, jestli vůbec budu chtít mít děti, tajně sním o tom, že pokud budu mít holčičku, bude z ní baletka (protože já chtěla být baletkou, jenže u nás na horách žádná baletní škola nebyla), a když budu mít chlapečka, bude z něj tenista (protože to jsou hrozně pěkní kluci). Ale samozřejmě se taky budu snažit držet své vlastní ambice na uzdě a nepřenášet je na svoje dítě. I proto jsem ráda, že mám kluka, protože z toho baletu by se mi možná ustupovalo hůř než z tenisu... :-)
Bez mučení přiznávám, že s baletem budu mít také problém a určitě dám holčičce aspoň možnost to vyzkoušet:) Nicméně po všech životních zkušenostech mi připadá nejdůležitější opravdu to, co jsem psala... S radostí objevuju taky tvoje příspěvky a s dovolením přidávám luxusní život vanilky k doporučeným:)
Vymazat