pondělí 9. září 2013

Bloggerky superženy?

Nemůžu si vzpomenout, kdy jsem začala sledovat první blog. Jistá si ale jsem, že od té doby jsem narazila na mnoho pro mě zbytečných, ale co je překvapující možná ještě více inspirujících blogů. Pominu teď ty politicko-společenské, které jsou jasně smysluplné, a zmíním ty "mateřské" (a otcovské - ano, i ty existují a v pozoruhodné kvalitě), které tak nějak poslední dobou souvisí s mojí životní situací a tak mě prostě zajímají. Co mě překvapilo nejvíc, bylo to, že existuje jistý druh matek (a otců) s předponou super, kteří jsou neuvěřitelně sympatičtí, rodinu-milující, a jako by to nestačilo navíc ještě rukodělně šikovní, skvělí fotografové a do toho všeho často intelektuálové, často dokonce katolíci. O tom, že skvěle vaří a vychovávají svoje početné děti radši nemluvím. Nechápu, jak to zvládají, ale jsem za ně šťastná. Je pro mě osvěžující překvapení, že ne všichni rodiče jsou jen konstantně unavení a naštvaní (samozřejmě - to jsou i ti moji blogeři), ale minimálně na okamžik dokážou ze své náročné existence vytáhnout ty nejsvětlejší momenty a prezentovat je na webu tak, že člověk má chuť okamžitě počít čtyři děti, naučit se šít a upéct ten nejlepší čokoládový dort, aby idylka byla dokonalá. Možná je trochu zvláštní sledovat v podstatě cizí lidi a jejich potřebu svěřovat se internetu s tak soukromými věcmi jako co zažilo moje dítě, co čtu nebo co bylo k obědu, ale minimálně na mě to ve chvílích vyčerpání působí jako rajská hudba, i když vím, že je to tak trochu fikce. Ale představa, že existují spokojení rodiče ve spokojených domácnostech, s (aspoň někdy) uklizenými načančanými kuchyněmi, ze kterých se linou vůně, které tvoří dětství a rodinu je pro mě prostě pozitivní. Ráda si prohlížím, jak jim děti rostou, jezdí na výlety, kdo co nového četl, koho kdo pokřtil, kdo co ušil nebo uháčkoval a má z toho radost. I když vím, že je to jen část reality a že ta "náročnější" část prostě jen není vidět. Podle mě je ale důležité vidět a umět ukázat, že jsou i pozitivní věci ve všem tom rodinném chaosu a únavě, protože většina lidí mluví jen o nich. Že v tom černým jsou i bílé chvíle a člověk má právo si je naplno vychutnat.

Pro konkrétnost tady je jeden neuvěřitelný tatínek: http://marnosti.blogspot.cz/
Tady zase neskutečně šikovné maminy:
http://wwwbaletkova.blogspot.cz/
http://syroovka.blogspot.cz/,
http://gresakova.blogspot.cz/,
http://www.kusanec.cz/,
http://dokomoni.blogspot.cz/,
http://stastnyblog.wordpress.com/,
http://zasetalucie.blogspot.cz/
salakoska.blogspot.cz/
díky téhle mamince mám navždycky co vyrábět http://www.madamecoquette.cz/

Tahle blogerka moc hezky přibližuje život mámy ve Francii http://luxusnizivotvanilky.wordpress.com/2013/09/17/jak-to-ty-francouzky-delaji/#comments
 a tahle zase ví, jak na úklid a domácnost:
http://zena007.cz/manazerske-dovednosti-hospodynek/
za jídelní sekci třeba http://www.kitchenette.cz/http://luciedvorakova.blogspot.cz/http://cuocadolce.blogspot.cz/2013/09/den-kdy-jsem-se-chtela-stat-zmrzlinarkou.htmlhttp://conovehonakopci.cz/, pan cuketka aspol. samozřejmě.

Za intelektuální sekci bez dětí a handmade výrobků, zato s osvěžujícími myšlenkami k aktuálnímu dění např. http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/marek-vacha.phphttp://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomas-sedlacek.phphttp://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/alexander-tomsky.php atd.

3 komentáře:

  1. Líp bych to nenapsala! Krásné!
    Děkuju za uvedení, moc si toho vážím! A přesně jak píšete - je vidět jen část reality. Ale proč svět otravovat negacemi, když jich je ve společnosti tolik? I když se mi něco nepovede, pohádáme se s manželem nebo mám pocit, že dneska ty děti fakt nezvládnu, zastavím se a vytáhnu jen to "lepší". A proč se s tím svěřuju světu? Svěřuju se hlavně sama sobě, často si pročítám, co jsme zažili, taky to čtou lidi, kteří s námi nemůžou být denně... A já mám radost, když můžu někoho inspirovat. Stejně tak, jako se nechávám inspirovat já. A superžena rozhodně nejsem. Nikdo není:) A kdo tvrdí, že všechno zvládá, ten pěkně kecá:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy si právě říkám, že by se mělo vyjít i s těma negacema ven:) A stále nemůžu pochopit, jak je možné, že existuje tolik blogů - kdo to všechno čte?

      Vymazat
    2. Jo, to je fakt - negace neuzavírat! Ale na to mám přátele:)
      A blogů je milion - já osobně dávám spíš na doporučení nebo "lásku na první pohled" ;)

      Vymazat