Tuhle otázku řeším už měsíc. Blogů o politice, dětech, životním stylu, vaření, domácích pracích a třeba kosmetice je tolik, že nemá smysl přidávat další. Některé z nich se dají i číst:) Já nemám skvělý foťák, jasné vyhraněné názory, které bych chtěla vysílat do světa ani přehled v houte couture. Proto navenek už měsíc nic nepřibývá, pouze v konceptech se mi množí nadpisy příspěvků a poznámky k nim. Nevím. Teda vím, ale nevím, jestli to A) není příliš nebezpečné svěřovat se světu se svým životem (jenomže já vlastně rozhodně nechci psát veřejný deník, spíš obecné úvahy, které se mě týkají) B) jestli to nevede k podivnému sebehodnocení jako u některých facebookových studií závislosti - člověk se pak vnímá podle toho, kolik palců dostal za tu či onu aktivitu a fotku a stylizuje se do něčeho, co vlastně není, čímž zapomene, co vlastně doopravdy je a co cítí. Má to však pro mě jedno razantní plus: sumarizace myšlenek, která mě posouvá dál a nenechává motat se v kruhu, což je od dětství můj oblíbený sport.
Navíc, když jsem sama doma s dítětem, které spí a všichni ostatní, s kým bych si chtěla povídat jsou v práci, je počítač jednou z mála možností, jak se ze začarovaného kruhu úvah nad nesmrtelností brouka vymotat. Imaginární čtenář mě nutí nejen formulovat a rozplétat řetězce toho, na co pořád myslím, ale taky věnovat se tomu pravidelně, což jsou dva předpoklady posunutí se k něčemu. Možná by bylo lepší meditovat někde v tichu, ale jsou věci, které do meditace prostě nepatří nebo patří a nějak tam probíhají, ale jejich zhmotnění a dotažení probíhá až následnou reflexí a ta je pro mě (asi?) zatím zkusmo tady. Nebo to aspoň zkusim, no co už. Navíc: poslední roky zjišťuju, že život není černobílý a největší problém je vždycky s těma, kdo to odmítají připustit. Asi jsem (byla?) taky taková a objevy nových dimenzí mě proto naprosto fascinují - a hlavně, hrozně se mi ulevilo. Zjistit, že věci mají mnoho různých niancí. Ať už jde o cokoliv (nahodile například počínaje nenávistnými tábory zastánců a odpůrců přirozených porodů, politických, náboženských, výchovných či světonázorů), vždycky je největší potíž s tím, kdo si myslí, že má jedinou pravdu. Asi proto jsem o tom musela napsat i doktorát - hledání vyváženosti pravdy mě prostě uhranulo a možná tenhle blog potřebuju právě proto, abych si to pořád dál urovnávala, i když doktorát už dávno skončil v propadlišti dějin. Já vim, zní to celé naivně, ale možná právě to potřebuju - přečíst si to po sobě a zjistit, že takhle naivní přece být není možné být:). Nakonec, život není černobílý.
Navíc, když jsem sama doma s dítětem, které spí a všichni ostatní, s kým bych si chtěla povídat jsou v práci, je počítač jednou z mála možností, jak se ze začarovaného kruhu úvah nad nesmrtelností brouka vymotat. Imaginární čtenář mě nutí nejen formulovat a rozplétat řetězce toho, na co pořád myslím, ale taky věnovat se tomu pravidelně, což jsou dva předpoklady posunutí se k něčemu. Možná by bylo lepší meditovat někde v tichu, ale jsou věci, které do meditace prostě nepatří nebo patří a nějak tam probíhají, ale jejich zhmotnění a dotažení probíhá až následnou reflexí a ta je pro mě (asi?) zatím zkusmo tady. Nebo to aspoň zkusim, no co už. Navíc: poslední roky zjišťuju, že život není černobílý a největší problém je vždycky s těma, kdo to odmítají připustit. Asi jsem (byla?) taky taková a objevy nových dimenzí mě proto naprosto fascinují - a hlavně, hrozně se mi ulevilo. Zjistit, že věci mají mnoho různých niancí. Ať už jde o cokoliv (nahodile například počínaje nenávistnými tábory zastánců a odpůrců přirozených porodů, politických, náboženských, výchovných či světonázorů), vždycky je největší potíž s tím, kdo si myslí, že má jedinou pravdu. Asi proto jsem o tom musela napsat i doktorát - hledání vyváženosti pravdy mě prostě uhranulo a možná tenhle blog potřebuju právě proto, abych si to pořád dál urovnávala, i když doktorát už dávno skončil v propadlišti dějin. Já vim, zní to celé naivně, ale možná právě to potřebuju - přečíst si to po sobě a zjistit, že takhle naivní přece být není možné být:). Nakonec, život není černobílý.
myslím, že z obdobných důvodů píše blogy hodně lidí - žijeme a myslíme moc rychle na to, abychom mohli řádně přemýšlet. A tak není na škodu se z toho občas vypsat.
OdpovědětVymazatVaše stránky jsou mi velmi sympatické. Přeji Vám mnoho dalších zajímavých (a rozjímavých) článků.
Díky, vlastně mě udivuje, že v té záplavě blogů a hlavně možností číst spoustu kvalitních věcí se vůbec najde někdo, kdo si přečte další nový blog:) Připadá mi pořád trochu nepřirozené, že se to odehrává v anonymním prostoru, nicméně už teď vidím, jak se mi ulevilo, že jsem si například psaním srovnala v jednom z příspěvků své zmatené poznatky načtené z několika knih za poslední dobu a mohla to tím pádem pustit aspoň trochu z hlavy s ujasněnějším názorem. Vaše stránky jsou také moc zajímavé... Snad na to rodičování nějak přijdeme:)
VymazatZe mně se stala nadšená čtenářka různých blogů. Na jednu stranu jsem nadšená, že existuje tolik lidí se zajímavými myšlenkami a pohledem na svět. Na druhou stranu je jich opravdu hodně a je těžké si z nich vybrat ty, které během těch čím dál kratších chvilek volného času stíhám projít. Mám pocit, že jsem právě objevila další :-)
OdpovědětVymazatJsem taky nadšená pisatelka - odjakživa - a je přece jen příjemnější mít reagující čtenáře než si psát sama pro sebe. Díky čtenářům, kteří se vyjadřují k tématům, které se mi honí hlavou a o kterých píšu, se mi otevírají nové obzory. Díky blogu jsem virtuálně poznala spoustu zajímavých lidí a jsem za to moc vděčná.
Ze začátku jsem taky měla tendenci kontrolovat statistiky návštěvnosti atd., což bylo trochu stresující, ale od té doby, co mám dítě, jsem ráda, že stihnu občas něco napsat, případně reagovat na komentáře, a na počítání zvednutých palců na Facebooku už mi čas nezbývá.
Taky jsem začala s psaním blogu při mateřské s prvním dítkem. Člověk je najednou v takové zvláštní bublině, hlavu plnou nových i staronových myšlenek, a moci si je utřídit je fajn. A nebudu zastírat, že člověka pak nepotěší, když se najde i někdo, kdo si ony sesumírované myšlenky přečte a dokonce zanechá vlastní názor :-)
OdpovědětVymazatRáda se k tobě budu vracet a přeji i ze sobeckých důvodů hodně inspirace k psaní! :-)