pondělí 10. března 2014

Projekt vděčnosti - den 10 a kadeřnická historka.

Dnes jsem opravdu vděčná, že jsem mohla jít ke kadeřníkovi a mám zase dobrý pocit z vlasů. Je to malichernost, ale pro mě v něčem podstatná a tak příjemná. Ale... :)

Kadeřnická historka



Ještě jako studentka jsem si "zvykla" chodit do špičkových salonů na tzv. školící akce, kde potřebovali "modelky". Zásadní výhoda pro studentky byla, že to bylo zadarmo a ve špičkové kvalitě (co nezvládli učící se kadeřníci, dotáhli jejich skvělí školitelé). Navštívila jsem tak několik salónů a "zvykla" si na určité manýry. Dneska jsem zažila návrat do reality, no, možná spíš do totality. Ano, je to kvůli nedostatku času, peněz a nutnosti, aby to bylo co nejblíž bydlišti, protože nemáme hlídání a manžel pospíchá do práce. Ale. Když dva dělají totéž, není to totéž...
Uvítala mě paní kadeřnice mávnutím, ať si sednu. Když jsem zamířila ke křeslu u zrcadla, zarazila mě, že mytí je vedle. Aha, konzultace teda nebude - a mě bylo hned jasné, že si radši nechám jen srovnat konce. Při mytí mě nejdřív opařila, vzápětí oledovala vodou, kterou mi pak vystříkla do obličeje, takže se mi rozmazala řasenka. Fajn, byla milá, ale neomluvila se. O vzhledu ručníku, do kterého mi zabalila vlasy radši psát nebudu. Po usednutí do křesla, jak to chcete pani, jsem spatřila kartáče s nánosy vlasů všech barev a délek a udělalo se mi nevolno. Domluvily jsme se na srovnání délky, načež jsem dostala střelu do oka pramenem vlasů, ale takovou, že jsem bolestí musela mít minutu oko zavřené. Omluva nikde, jen špinavé kartáče se na mě zlověstně smály z pultíku. V půlce stříhání se kadeřnice najednou otočila a odešla na wc. Beze slova. Chvíli jsem začala pochybovat, zda těch omluv po ní nechci přehnaně moc... Bylo slyšet spláchnutí (už ne mytí rukou) a vzápětí se vrátila. Beze slova. Při fénování mi spálila hlavu - nic jiného už ale taky čtenář, natož já stejně nečekal, že:) Nejhorší věc se ale stala nakonec, ukázalo se, že kadeřnice je brutálně nemocná - začala strašně kýchat a  smrkat a aniž by si umyla ruce, pokračovala ve foukání. Nakonec jsem vlastně byla ráda, že ten fén byl tak horký a snad aspoň trochu těch bacilů tím pádem zlikvidoval. Kdybych to zjistila před umytím vlasů, otořila bych se na podpatku a už se nikdy nevrátila, ale takhle jsem ten kalich musela vypít do dna. Nekup to za 290 Kč. Střih dopadl docela dobře, vlastně v něm nebyl zásadní rozdíl proti tomu, za který jsem minule zaplatila k 800 Kč. Jak málo by při tom stačilo, aby to i tady bylo vlastně skvělé... Na detailech záleží!

1 komentář:

  1. No panečku, to je zážitek! Moje zkušenosti jsou podobné, proto jsem se mnoho let kadeřnictvím vyhýbala. Měla jsem hodně dlouhé, hodně husté a dost vlnité vlasy a tak jsem na křesle běžně trávila i tři hodiny. Občas se mi podařilo kadeřnici uprosit, že opravdu nepotřebuji foukání a rovnání vlasů nakonec. Hrůza. Teď jsem naštěstí objevila poklad v Neratovicích a tak můžu kadeřnici spojit s návštěvou u příbuzných. Ale i tak - soucítím s Vámi...

    OdpovědětVymazat